Duben 2015

Příběhy z Andělského domu I.

26. dubna 2015 v 15:43 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší



Život se s nikým většinou moc nemazlí, nejsme nikdo ušeřen a tak nejen já, ale i na jiné lidi si občas posvítí.
Možná, že ON, se tomu směje, dívá se, jak se snažíme, lopotíme a koukáme jak si pomoci. Někdy nám trošku pomůže sám, když už se na nás sám dívat nemůže a přistrčí nám pomoc v podobě kamaráda, nebo jiného človíčka, jiného zařízení.
Tak jsem já po roce a něco získala práci v zařízení, kterému budeme říkat Andělský dům.
Ač, jeho obyvatelům, není moc do smíchu, přece zde vznikají komické situace.

Všechna jména, názvy a věci jsou pozměněny a není důvod si cokoli, s kýmkoli spojovat.

Boty

Pan František bydlí na pokoji s panem Lojzou. Jsou to oba zvláštní pánové a ke společnému bydlení jsou velmi rozdílní, ale tak to bylo přiděleno, musí spolu nějak vycházet.
Pan František v noci provádí městem turisty a ve dne spí, pan lojza věčně visí na netu se sluchátky na uších a v noci spí jako dudek. Skoro spolu nepromluví, každý má své.
Tak to fungovalo do doby, než se do Andělského domu nastěhoval další pán, kterému budeme říkat třeba Honza.

Pan Honza je hodný, prostý, nekonfliktní, jenže je "Sběratel" a co najde, to si myslí, že je vyhozené a vezme si to.
Tak se před časem stalo, že pan František, neměl noční práci, zústal doma a pan Lojza také. Jenže pan Lojza si usmyslel, Františkovy boty smrdí, zasmradily celý pokoj a nakonec Pan Lojza boty vzal a hodil je Františkovi před dveře pokoje.

Tou dobou ale šel po chodbě Honza, potkal boty a ihned v nich odešel.
Pan František řádil jako černá ruka, protože boty měl nové a odešel mu v nich cizí chlap, který hygieně zrovna mnoho pozornosti nevěnuje a pochopitelně je po něm již nosit nechtěl.

Lojza se ale plíží do pokoje velmi potichu, protože mu František slíbil, že mu rozhodí šamotky.