Z rybího deníku

24. srpna 2014 v 17:30 | Rybka |  Krásné texty jiných lidí
Už se stmívalo a vody oceánu byly temné. V dálce zářily bílé útesy doverské a zvaly k osamělému rozjímání. Sbalila jsem si batůžek a chvíli plula, chvíli letěla. Opustila jsem Ostrov..po dlouhé době , možná navždy.. Myslela jsem, že tam, na křídových kamenech, vysoko nad mořem ,skončí mé trápení..moje nerozhodnost, moje smutky. Že se vše vyřeší, jednou provždy. Že uteču od starostí, sama sobě. Že všechno zmizí, jedním mávnutím křídel..
Foukalo a bílá byla v noci černou a ve dne očím k neunesení. V hlavě mi vířila spousta zbytečných myšlenek, slov, výčitek. Chlad mě objímal majetnicky, jako by věděl, že bude mým stálým společníkem. Na horizontu moře každý den stejná nicota. V náruči tmy se nedalo spát , sny nepřicházely a den byl výzvou k další beznaději. Ředění slané hladiny vodou z očí se zdálo být pošetilostí. Co zmůžou malé slzy proto hradbě a mase mlčení?
Sáhla jsem do batůžku vedle sebe a našla v něm zmuchlaná poslední slova. Ta ostatní už jsem rozdala, rozpůjčila půjčkami bez oplátek. A jak jsem v rukou cítila tu lehkost bytí, vzpomněla jsem slov moudrého Ostrovana : " Nakonec zjistíme, že jediné, co máme a co nám patří, jsme jen my sami". Kouzelná formule. Zaklínadlo pro trosečníka. Pro mě. V dálce problikával ostrovní maják, laškovně dováděl s vlnami, které mu stříkaly pěnu do čí. To světlo , které šířil, byla naděje.
Tak tedy zpátky do vln a do vzduchu! Kurz Ostrova mám v srdci, netřeba astrolábu. Vedly mě hvězdy- slova , která zářila do tmy. Ta cesta zpátky byla o tolik kratší než do neznáma. Přivítala mě známá pláž z bílého písku, koruny šuměly, ptáci koncertovali se samozřejmostí a lehkostí,a duše byla volná s nimi.
Zase budu stromům šlapat po hlavách ve strombotách, zase budu čmárat své básničky do notýsku s vážkou, zase mě rozesmějí přestřelky mezi slůvky, která míří přesně, ale bolavě nikdy nezasáhnou. V dlani jsem svírala světlemodrý kamínek larimaru- dárek pro Vás všechny. Je v něm duše oceánu a oblaků.
Z otevřeného batůžku vylétla poslední tři slůvka. Zatřepotala křídly jako krásní motýli a já si je konečně mohla přečíst … Mám Vás ráda
Autor: Rybka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama