Duše zvířat III.

9. června 2014 v 19:13 | ada.cat |  Knihy do kterých jsem se zamilovala


Zvířata mají inteligenci

Moudrý Plutarchos byl podle jeho vlastních slov svědkem této příhody. K poloprázdné nádobě s vodou přiběhl žíznivý pes. Jenže hladina byla moc nízko a pes k ní nedosáhl. Začal tedy nosit kameny a házel je do nádoby tak dlouho, až hladina stoupla a on se mohl napít.

Hasdrubal
V jednom klášteře museli mniši kteří se opozdili k jídlu zvonit na zvonec a bratr kuchař jim jídlo podal otočným okénkem. Hlídací pes Hasdrubal kterého mniši špatně živili si toho všiml a napadlo ho zatahat také. Zazvonil, okénko se otevřelo a před ním se objevil vrchovatý talíř. Jenže pes nedovedl ovládnout svou lačnost a tahal za provaz tak dlouho, až se kuchař začal divit kde se bere tolik opozdilců a milého Hasdrubala načapal. Mniši se smáli, obdivovali jeho inteligenci a od té doby ho krmili lépe.

Aglaé
Jednoho muže šikanovala žena a dcera tak moc, že se mu zošklivilo veškeré ženské pohlaví. Vztáhnout ruku na své tyranky se neodvažoval a tak se hojil na fence německého ovčáka Aglaé. Nebil ji, jen ji tiše častoval velmi ošklivými nadávkami. Fenka mu rozuměla, vrčela a její pohled nevěstil nic dobrého. Jeho to však nezarazilo a nadávky byly stále hrubější. Aglaé byla stále zuřivější, ale narozdíl od pána svůj hněv dokázala ovládnout. Jeho hrubosti se stupňovaly až jsem jednou musel zasáhnout.
Proboha tě prosím, přestań, nebo ti to zvíře jednou skočí po krku.
K tragédii však nedošlo, muž z toho všeho trápení onemocněl a zemřel.
Mazanost a drobné pomsty

Dalmatíni
Herečka Susanne Dantesová vždycky když se chystala k odchodu, nemohla najít rukavice.
Její dva dalmatíni na ni koukali ze svého pelíšku jako by nic. No nevadí, pravila paní, půjdu i bez nich a přísně se podívala na psy. Ti proběhli pokojem a rukavičky položili své paní k nohám, pochopili, že to na paničku neplatí. Dělali jí to vždy když musela odejít, když je však šla venčit rukavičky měla vždycky na svém místě.

Mozartovy odvety
Zvířátka rozlišují odchod za prací a odchod za zábavou. S tím prvním se smíří, s tím druhým zvláště pokud jsou z ní sama vyloučena ne.
Spisovatelova sousedka Jacqueline se chystá na koncert, nebo do kina a kocour Mozart, kterého spisovatel poctil přezdívkou Mńauzart sedí a trucuje v koutě a plánuje rafinovanou pomstu.
Když se Jacqueline vrací v obvyklou hodinu domů z práce je všechno v pořádku, přicházíli ale později a nebo z kina, čeká na ní nepříjemné překvapení. Kocour vše kam se dostane vytahá, rozhází a rozcupuje.
Jednou jsem ji doprovázel z divadla a ona již věděla co ji doma čeká a pozvala mě abych nakouknul. Všechno prádlo, které odpoledne pečlivě vyžehlila a složila měla rozházené. Jako kdyby po bytě proběhla banda lupičů.
Nevydržel jsem to a zeptal jsem se, zda si nemyslí, že by ta Příšera zasluhovala výprask.
Jacqueline se jen klidně podívala a pravila.

Víte, ta příšera mi před lety zachránila život.
Bylo mu deset měsíců, ale důvtipu měl až dost.
Ten večer jsem si vydrhla sporák a pak jsem se umyla a šla si lehnout. Jenže mi bylo nějak divně, nemohla jsem se soustředit, bolela mě hlava. Kocour byl neklidný, mňoukal, tahal mě za pokrývku, aby mě donutil vstát. Vyhubovala jsem mu, že jídla dostal dost a zhasla jsem naštvaně.
Jenže v tom začal kocour vyvádět jako pominutý až jsem tedy vstala že mu dám zbytek masa.
Jak jsem vstoupila do kuchyně, ucítila jsem zápach unikajícího plynu.

Jak Jacqueline řádně sporák drhla drcla si do kohoutku a plyn jí unikal. Nebýt Mozartova vyvádění, zemřeli by oba.
Za záchranu života mu Jacqueline odpouštěla všechny lumpárny.

Volná citace z knihy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama