Závist - keltské oppidum

19. října 2013 v 18:23 | ada.cat |  Toulky
d07772d51e_83708921_v1

Hradiště Závist je největší keltské oppidum v Čechách a podrobný arecheologický výzkum podal mnoho informací z 6. - 5. století př.n.l.. V letech 1963 - 1990 zde probíhaly rozsáhlé archeologické výzkumy. Celý areál byl prohlášen za Národní kulturní památku.

opidum
První Kelti na Závisti:
V první polovině 6. století př.n.l. se ve střední části vrchu usídlili první Keltové.
Šlo o nepříliš velkou osadu a byla chabě opevněna. Zdejší podmínky byly pro výběr opevněného sídla optimální: stolová hora (391 m.n.m.) a velkým rozhledem na okolní krajinu, soutok 2 řek (důležitá tehdejší dopravní a obchodní tepna), úrodná půda a surovinová základna: zlato.
Reálná je představa, že temeno hory mohlo být skryto v řídkém háji se vzrostlými stromy (převážně duby) do stáří nanejvýše 250 let.
Z archeologických nálezů převažují zlomky keramických nádob ze zásypu příkopů, keramika je zde zastoupena prakticky ze všech období, a to dokonce i z eneolitu.
Zajímavým nálezem byl i vytepávaný kruhový terčík z bronzového plechu (jednalo se o šperk zhruba ze 4. století).

hlavazezavisti
Artefakty dokládající zpracování železa jsou tavící kelímky a železná struska. Stopy výrobních činností se koncentrují spíše při okrajích návrší.
Mezi další zajímavé nálezy z akropole patří ozubené kolečko (amulet) a dva zlomky pravděpodobně importovaných skleněných nádob. Zajímavý je i fragment dovezeného bronzového cedníčku nebo 2 pláty kroužkového pancíře.

untitled i

Je moc velká škoda, že archeologové dovolili tuto cennost zpustout, odkryli celou akropoli a ponechali ji napospas blbečkům, kteří po mnoho let ničili již tak chatrné zdivo základů a z vyjmutých kamenů si stavěli ohniště či trapné kamenné symboly. Celá věc nakonec byla vyřešena zavezením zeminy, pod kterou se nachází ještě signalizace z pálených tašek.

Hradiště Závist patří k mým nejoblíbenějším místům.
V té hoře "něco je"!!!
Snad nějaká přírodní síla, snad energie dávných lidí kteří tu před věky žili.
Já si tam vždycky svou enegii doplním. Chodím lesem a dívám se, ten les a to místo celé člověka vyzývá aby vnímal věci okolo sebe jinak - citlivěji.
Když tam vstupuji, cítím až posvátnou úctu k tomuto místu a vždycky tam něco přinesu. Kamínek, nebo větvičku pro prastarou bohyni, nebo jablíčko pro lesní zvěř.
Ona se už příroda postará, komu co má být ku prospěchu.
Jak tak chodím po lese, představuji si jaký byl asi život lidí z téhle osady, nebo městečka. A má fantazie mi pomáhá.
Najednou vidím mezi stromy dovádět děti, které matky poslaly nasbírat houby a lesní plody, vidím ženu, sklánějící se nad kotlíkem, slyším řinčení zbroje, dusot kopyt a cinkání koňských postrojů. A vidím pro mně nezbytného kováře, slyším údery jeho kladiva a cítím vůni okují.
Ano, cítím vůni jídla z kotlíku a vidím jak se lidé radostně sbíhají, když se k nim z dalekých krajů blíží kupci se vzácnou solí, kořením, drahými látkami a těší se na večer, až u kusu masa v husté omáčce budou vyprávět neuvěřitelné příběhy z cest.
Ano, tak na mě působí toto zvláštní a prastaré místo.

Až se tam vypravíte, jen buďte tiše a sněte, třeba spatříte to co já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama