Moje držkopády

17. října 2013 v 19:03 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší

1e508ddf8e_83708174_t1
Děvčata, jsem střevo. Dokážu upadnout i tam, kde je to pro normálního člověka nemožné a když upadnu tak teda pořádně a válím se jako to prase…

Nejhorší prokleté místo mám v ulici Pod Čertovou skálou.
A tak se tam těším, protože tam na mně čekává bezva pán s kterým veli ráda prohodím pár slov.

Jenže ouha!!!

Měla jsem bezvadné boty ve kterých se mi vážně dobře chodilo a dívám se do desek, kam mám dále rekomando a přehlédla jsem asi 5 cm vysoký obrubník auž jsem letěla…
Představte si slepici, nad kterou letí helikoptéra, hlava dole pidel nahoře a dloooouhé kroky…
No, ustála jsem to, ale ten milý pán to všechno viděl. Styděla jsem se a mé škody čítaly roztrženou botu a utrpěné sebevědomí.

Ale…
Další bezva
držkopád byl v jiné ulici.

Pospíchám, je krásný slnečný den a já vletím do baráku jako belká voda. Jasně, že slunečné ulice v té chodbě vidím velký kulový a přehlédla jsem půlschůdek…

Ajajajajaj…, padla jsem jako podťatá, desky pod bradou, kabelu na břiše a projela jsem tu nově vydlážděnou naleštěnou chodbu až pod schránky. Sakra špatně se mi vstávalo…

Ještě jseden bezva dný jsem měla přímo před zraku krásného policisty se kterým si také povídám a dokonce má v krji odkud pocházím příbuzné.
Ach jo…

Mašíruju si to s vozejkem pošty po přechodu, v tom kobrtnu o vyčnívající kostku a opět předvádím svůj slepičí tanec.
Je pravdou, že to nahlásil a druhý den přijeli dělníci a opravili rozbitý přechod. Mé sebevědomí ale opět řádně utrpělo.

Kurnik, proč musí vždycky když mám letecký den někde někdo koukat???

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama