Srpen 2010

Hromada ve tmě

26. srpna 2010 v 12:12 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší
Bylo mi asi 23 let, žila jsem s přítelem u jeho rodičů v řadové bytovce v hezkém lázeňském městečku. Oba jsme se toho večera chystali na víkend na tramp a protože maminka přítele nesnášela nedodělanou práci, pracovala jsem v kuchyni až do půlnoci, abych vše měla perfektně hotové. Asi okolo půljedné s půlnoci jsem měla hotovo a zbývalo mi jen vynést odpadky z kuchyně. Takové to co bylo na kompost, ale ne pro zvířata. Přepálený omastek, slivky z kuchyně, lógr, slupky z cibule...
Přítel celou dobu seděl u mě, díval se na telku a nebo jsme si povídali. Seděl jen v trenkách a bos, už chtěl jít do postele, ale já jsem mu řekla aby na mě ještě chvilinku počkal. Čapla jsem kýbl s odpadky a vyrazila okolo domu. V zadu za zahradami měla celá tato osmiřadovka společný kompost. V ulicích zhasínali kolem 11večer, takže tma byla jako v pytli a já šlápla do nějaké díry v zemi a tiše jsem zaklela. A bych si nerozbila hubu, sešla jsem z pěšinky rovnou na pole a štráduju si to ke kompostu když tu najednou před sebou vidím nějakou hromadu, velkou mě asi do pasu. "Které čuně tu vysypalo odpadky, když je město plné kontejnerů",  zavrčela jsem tiše pod fousy. Už, už jsem skoro tu hromadu obešla, když v tom ve mě zvítězila praktická žena vychovaná v socialistických podmínkách, plných nedostatkového zboží. Co kdyby tam bylo železo, vingle, jekly, plochatina... chlapům by se určitě něco hodilo.
Nevěděla jsem v té tmě Co to je a nechtěla jsem na to sahat a tak jsem to nakopla, že podle zvuku zjistím co v tom je...

Jenže ta hromada houkla: "Co děláš ty krávo!!!"

Neskutečně jsem se lekla, příšerně zařvala a přetáhla to tím kýblem s odpadky a hnala domů jako o život.
Přítel můj řev uslyšel, vylít z baráku, bos a v trenýrkách a viděl jak dozadu uličkou zdrhá nějaký chlap...

Panák rumu zalil leknutí a přítel s otcem se schodli na tom, že jsme vyrušila asi zloděje králíků.

Maminka přítele ale vypátrala, že to byl milenec mladé sousedky, který tam seděl a čekal až její rodiče půjdou spát.
Tak se dočkal...
A mě dali přezdívku záporná pohádková postavička na 7 písmen - Kazišuk