Červen 2010

Čertovo Mlázovické pokušení

28. června 2010 v 17:41 | ada.cat |  Pohádky a pověsti z východu Čech
      Když chodil Pán Ježíš po České zemi, přišel také na Hořicko. Zalíbilo se mu v našem kraji, úrodném a přitom malebném. V údolích mezi zalesněnými vrchy tekly říčky a potoky, bohaté na ryby a svatý Petr mohl jich nachytat tolik, kolik si Mistr přál. V rovinách se vlnily široké lány pšenice, v lesích rostlo hub všude plno a zahrady oplývaly ovocem.
            Lid na Hořicku byl vlídný a pohostinný. Pán Ježíš si jej zamiloval. Vyptával se na jeho práci, potěšoval, kde bylo zapotřebí
a hojil rány. Ve stopách Mistrových se ohřívali chudáci, jeho slovy se otvírala srdce bohatých.
            Jednou se dal Pán Ježíš na cestu po hřebenech chlumů. Byl krásný den, krajina voněla květy a s kopců bylo vidět daleko široko. Na sever se ještě sněhem bělaly mocné Krkonoše, ale dole v rovinách už bylo opravdové jaro. Svatý Petr nepřestával kraj chválit. Tu a tam si utrhl větvičku kvetoucí třešně, až ho Mistr napomínal, aby té krásy více šetřil. Pak zase žadonil Petr Pána o odpočinek ve stínu stromů. Výhledy z lesního chládku byly překrásné. A všude samý chlum. Přišli do vesničky Chloumek, pak zase navštívili obce Chlum, přišli do Chlumského lesa, táhnoucího se od kopce Chlumu a pod kopcem zase
osada Chloumek. Už druhý Chloumek v kraji. Prošli Mezihořské údolí a zastavili se u Konecchlumí.
            Kristu se z Hořicka nechtělo. Bylo tu všude tolik krásy, otvíraly se mu nové a nové pohledy,
lid byl upřímný a dobrosrdečný.
            Přišli na kopec Maxinec.
            "Tady teče Javorka, Petře", poučoval Mistr učedníka. "Je to zrádná říčka. V létě často vysychá, ale když tají sněhy, dovede postrašit. Vyleje se z břehů, strhává s sebou červenou hlínu a v tu chvíli zrudne celý kraj. Ale lidé se jí nebojí. Vědí, že se zase navrátí do svého koryta a že zúrodní louky, jimiž protéká".
           
"Tam vidím vysokou horu, leží nad krajem jako zvon", ukazoval prstem apoštol.
            "To je Zvičína", na to Mistr. "Také se tam podíváme. A za ní ta vysoká hradba hor se sněhem na hřebeni, jsou Krkonoše. Tam jsou hranice mezi Čechy a Němci.
            Když se Petr dost navyptával, kde co leží a jak se která obec nebo hora jmenuje, poslal Pán Ježíš svého učedníka do vsi pro trochu mléka. Měl už hlad, neboť Petr ho dotazy tak unavil, že Mistr chtěl být tou chvílí sám.
            Co tak odpočíval na měkkém mechu, vzal ho kdosi jemně za ruku. Kristus se ohlédl a s odporem přivřel oči. Čert! Co sem přišel dělat? Proč ho ruší v klidu a modlitbě?


            "Mistře, vítám tě do svého království, Vím už, že se ti u mne líbí. Jsem už stár a cítím, že se mnou bude brzy konec. Hleď: Tu pod námi leží Bělohrad, blízko něho na vršku vidíš kostelík. To je zbytek propadlého města Byšičky. Ještě o kus vpravo vidíš Miletín. Jsou tam milí lidé. Lesů mám tolik, že o všech ani nevím. Také úrodnou rovinu ti mohu ukázat. Pohleď sem dolů. Vidíš ty statky? Pane, ty mívají plné stodoly!"
            Pánu se vychloubačné řeči čertovy pranic nelíbily. Petr stále nepřicházel a pekelník ne a ne odejít.
            Kristus si při řeči čertově povšiml, že Lucifer ukazuje stále jen jedním směrem, že odvrací pozornost Mistrovu od západní krajiny přímo pod Maxincem, ba že tu krajinu dokonce přikrývá svým ocasem, aby si jí Mistr nepovšiml.
            "Co máš za lubem, satane?" obořil se na čerta, když černý
chlapík se stavěl tak divně před oči. "Ustup přece, ať vidím krajinu celou."
            Čert musil s pravdou ven. Stáhl svůj chvostnatý ocas a Pán Ježíš pod ním objevil vesnici.
            "Cože to je za obec? A proč jsi ji skrýval?"
            "Víš, Pane, chtěl jsem mít klidné stáří. A myslil jsem si, že když ti celý kraj dám, že bych si tuto vesnici ponechal jako výměnek. Jsou to Mlázovice".

Pověst o Mlázovicích


Vybráno s knihy    POVĚSTI   ČESKÉHO   SEVEROVÝCHODU
                               sebral Václav Horyna z roku 1947
                               ilustroval akad. malíř Miroslav Váša

Brisingr - Christopher Paolini

23. června 2010 v 16:25 | ada.cat |  Knihy do kterých jsem se zamilovala
Přísahy...

         zkoušky oddanosti...

                     mocné síly se střetnou



Uplynulo jen pár měsíců, co Eragon poprvé vyslovil slovo ,,brisingr", které ve starověkém jazyce znamená oheň. Od té doby se nenaučil pouze kouzlit pomocí slov - musel bojovat celým svým srdcem. Po kolosální bitvě na Hořících pláních Eragon se svou dračicí Safirou jen o vlásek unikli smrti. Tím to však pro mladého jezdce a jeho draka nekončí, protože Eragon je vázán mnoha sliby, které možná nebude moci splnit.

Především se jedná o Eragonovu přísahu bratranci Roranovi, že pomůže zachránit Katrinu ze spárů krále Galbatorixe. Ovšem Eragon přislíbil svou věrnost i dalším. Vardenové zoufale potřebují jeho schopnosti a sílu - stejně jako elfové a trpaslíci. Když se rebelů zmocní neklid a nebezpečí hrozí ze všech stran, Eragon se musí rozhodnout - musí udělat rozhodnutí, která ho poženou přes celé Království a ještě dál, rozhodnutí, která mohou vést k neuvěřitelné oběti.

Eragonpředstavuje největší naději, jak zbavit zemi krutovlády. Dokáže tento kdysi prostý farmářský chlapec sjednotit vojska vzbouřenců a porazit zlovolného krále?

Brisingr


Bourák značky dodge

1. června 2010 v 10:24 | ada.cat |  Texty písní
Kapitán Kid

Bourák značky Dodge (Kapitán Kid)

Rec: Ami E7 Ami Kolik je druhů různejch smrti trestů všechny mám slíbený E E7 Ami Až mi stáhnou neprůstřelnou vestu budu to mít spočtený F7 Ami Spaní už taky nemám klidný mám se čeho bát E E7 Ami A poldové na mě nejsou vlídný hledá mě leckterej stát G7 F7 G7 F7 Vlastně mám co jsem jako kluk chtěl stal jsem se šoférem G7 F7 E E7 tak co na tom že to jednou skončí malérem ? Ami F#dim Emi Až budu jednou viset a ty se mámo zeptáš proč G#dim Ami E Ami můžu říct jenom jediný: Za to může bourák značky Dodge "Tak kam to bude dneska šéfe?" "First National Bank!" "Oh yes..." Ami F7 Ami E E7 Ami
Pancéřová Dodžka je můj vysněnej vůz šest vejfuků za mnou zpívá svý gangsterský blues F7 Ami E E7 Ami Když naplno zmáčknu tyhle svý varha ny můžu si bejt jistej - poldové jsou nahraný G7 F7 G7 F7 G7 F7 E E7 Jó pancéřová Dodžka marnivá ženská je vždyť se každej druhej tejden jinak lakuje Ami F#dim Emi G#dim Ami E Ami a jako velká dáma dvakrát šaty nemí vá právě tak moje Dodžka ráda čísla měnívá Pancéřová Dodžka zná temný uličky na všechny dotěrný poldy zná svý fintičky V jedný ruce volant v druhý lehkej kulomet až se mě soudce dočká vydá to na pár let Pancéřová Dodžka je auťák pro můj vkus nikdy nestačil jí žádnej policejní vůz x-krát jsem jim ujel a ujedu jim zas až to jednou kiksne dostanu provaz Pancéřová Dodžka je můj vysněnej vůz mistr kat se dočká a pak bude šlus Dvanáct poldů na Harlejích bude můj doprovod než pod černým trámem podrazej mi schod Pancéřová Dodžka je pro mě pravej vůz i když z mýho života ufikla pěknej kus Táhnu ke všem čertům vždyť nejsem posera ať si Lojza Kápo hledá novýho šoféra

Zpěvník

Šel nádražák na mlíčí

1. června 2010 v 10:12 | ada.cat |  Texty písní
Karel Šíp - Zdeněk Svěrák

Šel nádražák na mlíčí

http://uhlir.host.sk/
V šestnáct nula pět, když projel nákladní vlak na Prahu, uchopil hradlář Karel Berka nůž, opustil pracoviště a vydal se po trati. Byl klidný, slunečný den. Traťový svršek se zelenal bohatými trsy odkvetlých pampelišek.
C
V Poříčí, v Poříčí,
G
šel nádražák na mlíčí
C
mezi pražce, mezi pražce.
Než příští vlak profičí,
G
bude píce králičí
C
dávno v tašce, dávno v tašce.
G C
Na železnici dějou se věci,
G C
na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci.
Jak Berka podřezával trsy mlíčí, všiml si, že není na trati sám. Nedaleko vjezdového návěstidla spatřil Marii Rezkovou, která pevně rozkročena v kolejišti plnila mlíčím svůj proutěný koš.
Nádražák zakřičí:
Kam to chodíš na mlíčí?
Kam to chodíš na lupení?
Starej se o sebe,
řekla Madla pro sebe,
ale Berka hluchý není.
Na železnici dějou se věci,
na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci.
Berka Rezkové po dobrém vysvětlil, že na mlíčí, které je u dráhy, má nárok on, protože je také u dráhy, ale žena se dál oháněla svou kudličkou. Když mu doslova pod rukou odřízla nejlepší trs, Berka zrudl a v slunci se zablýskl jeho nůž.
Ubožáku zarudlý,
chceš-li, tak pojď na kudly,
ajznboňácká ty zmije.
Dráze patřej mašiny,
všecky pražce a šíny,
ale mlíčí obecní je.
Na železnici dějou se věci,
na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci.
Tou dobou jel zmíněnou tratí ve své služební drezíně inspektor Jihozápadní dráhy Kulihrach. Byl to čerstvý vdovec a kochal se pohledem na tu naši malebnou českou krajinu. Ještě že si vybral inspekční cestu právě dnes.
Na nože, na nože,
nedošlo jen proto, že
zčistajasna vjel mezi ně
inspektor státních drah,
doktor Václav Kulihrach,
na drezíně, na drezíně.
Na železnici dějou se věci,
na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci.
Kdo z nás Čechů není chovatel? Ani inspektor nebyl výjimkou, a proto měl pro oba zápasící pochopení. Aby zabránil dalším sporům, všechno mlíčí zabavil, neboť měl doma malochov statných českých strakáčů a své inspekční cesty rád spojoval s cestou za krmením.
Povídá: Ty, Kadle,
ty máš službu na hradle,
ať už jsi tam, ať už jsi tam.
Vás, Madlo, vás, Madlo,
s očima jak zrcadlo,
doufám víckrát nenachytám.
Na železnici dějou se věci,
na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci.
Nad pešuňkem se rozhostil vlahý podvečer. Kolejnice vyhřáté odpoledním sluncem se leskly a vzduch nad nimi se tetelil. Telegrafní sloupy podél trati hučely svou monotónní píseň dálek, doprovázenou staccatem cvrčků a zvonkohrou chráněného železničního přejezdu.
Dobře to dopadlo.
Berka spěchá na hradlo,
aby pohnul semaforem.
Když návěst přepíná,
jede kolem drezína
a v ní Madla s inspektorem.
Na železnici dějou se věci,
na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci.
Texty dalších písní