Prosinec 2009

Svatba

17. prosince 2009 v 15:45 | ada.cat |  Manželství je radost
Když jsem se vdávala tak jsem si řekla že naše svatba musí být nějak vyjímečná. Ženich prohlásil: ,, Řekni kdy a kde to bude, pro co mám zajet a co si mám vzít na sebe, já to tam odkývám, podepíšu a nazdar...

Věděla jsem, že všechno je tedy na mě a také po mém.
Naštěstí dnes jde všechno zařídit telefonem, nebo e-mailem a v Lázních Bělohrad kde jsme měli svatbu je skvělá paní úřednice s pochopením pro vyjímečné situace.

Ve čtvrtek večer jsme přijeli z Prahy na chalupu, ženich si umyl auto rozdělil práci a šel spát.
V pátek ráno jsem si došla ke kadeřnici a pro květiny sobě a mamince. Ženich mě pochválil účes a řekl že bych měla něco dělat na tu svatbu...

Tak jsem se pustila do úklidu, smýčení a vaření. Můj nastávající choť byl na pěst. Abych to či ono stihla, a co že si má vzít na sebe a co budu mít já a co....
Nakoupila jsem cestou z Prahy a od souseda Oldy jsem dostala obrovského králíka. Navařila jsem hovězí polévku s domácími nudlemi a svíčkovou z králíka. Vše se povedlo, jen když jsem vylezla z koupelny bylo 4 hodiny ráno.

O sedmé ráno mi zadrnčel budík a já měla milion chutí mrsknout ho z chalupy ven a spát dál, jenže ze hodinu měla přijet maminka a bratr kteří nám šli za svědky. Maminka Pavlovi, bráška mě. S Viktorem kamarádem a fotografem v jedné osobě se setkáme až na místě.
Přijela mamka a bratr a mamka viděla že ženich ještě sedí v maskáčích a luští křížovky. Mamka se na něho koukla a vyhnala ho do koupelny, že já budu potřebovat víc času tak ať mašíruje.
Pak jsem tam vlezla já a mamka zatím ustrojila ženicha.
Já byla hned, popadla jsem kytici, druhou dala mamce a hupsla k bráškovi do naleštěného formana, na bílou kožešinku.
Sousedka právě vyšla ven na verandu, když jsme odjížděli.

Když jsme přijeli na městský úřed, naštěstí jsme nic nezapoměli a obřad mohl začít.
Bráška mě dovedl do obřadní síně a předal ženichovi.
Pan starosta měl krásnou, vážnou řeč a mě se chtělo brečet jako kdybych se vdávala prvně.
Pak pan starosta domluvil, řekli jsme ano a ženich mi navlékl prstýnek, nepočkal na mě a hnal se aby mě dal políbení.
Já úplně bezděčně houkla: ,,Ještě nééé!!! " a majzla jsem ho kyticí pohlavě...

Jak jsem mu navlékla prstýnek, nevím, protože z vážného obřadu byla náhle kovbojka. Smála jsem se já, ženich maminka s bráškou, Viktor i pan starosta.
Takovou svatbu tam ještě neměli