Květen 2009

Helenka

27. května 2009 v 14:55 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší
Helenka se přivdala k nám do vsi,za manžela měla mého spolužáka Mirka-Grizzlyho v té době dávno mým strejdou přezdívaného na Všeználka.K Mirkovi se báječně hodila,byla nehezká,né však odpudivá,s nehezkou bolavou pletí v obličeji,všude byla,všechno znala a všechno jen ona dělala nejlépe.Helenka měla krásné oči takové veliké (jako kráva tím nemyslím nic urážlivého protože kdo se jednou krávě podíval do očí,ví že jsou překrásné) Bohužel se v nich však zračila povýšenost.Chodila s kočárkem s malou Heluškou a hnusným hajzlovitým křížencem hladkosrstého jezevčíka po stráních a sbírala bylinky a všelijakou trávu kterou přidávala do jídel kteráž to Mirek více či méně s chutí baštil.Lezla po břehách a šmejdila po podmáslikách,někdy přinesla i kozáky a někdy taky prašivku a jak někoho zblejskla na cestě hned mu cpala ty svoje chytrosti vyčtené pouze z knih do hlavy.Nic platno,že jí staré a zkušené ženské dobře radily,pro Helenku to nemělo žádnou váhu,protože to byli jen babské řeči a ona má v hlavě celou městskou knihovnu.
Mé první osobní setkání s Helenkou nedopadlo vůbec dobře.Šla jsem za Mirkem domů požádat ho o pytel hoblovaček.Vylezla jsem na kopeček,zazvoním,vyšla Helenka.Dobrý den paní M. prosím vás Mirek je doma? Vykulila na mě ta krásná kukadla a spražila mě pohledem.Jak to že mu říkáte Mirek???Usmála jsem se na ni a říkám,protože ho znám od mala,naše babičky tady bydlely a my jsme s Mírou chodili do školy dokonce do jedné třídy a seděl v lavici za mnou.Pookřála a trošku se usmála,kdybych jí řekla že jsem Mirkovi občas zvalchovala záda a udělala bych to zase,žárlivost by jí přešla...Hobliny mi ale dala.
Časem jsem si s Helenkou potykala a vyposlechla jsem ty její řeči o nezdravosti toho či onoho jídla a i když nás ve vsi žilo pouze 13 obyvatel nikdy se z nás nestaly přítelkyně,na to jsme byly příliš rozdílné.

Grizzly

27. května 2009 v 14:52 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší
Jmenoval se Mirek a vlastně to byl chlapec jako každý jiný...i když...byl lehce při těle,měl velkou hlavu a odstávající uši.A ta jeho palice medvědí se stala ve škole terčem posměchu.Taky se mu nechtělo mnoho učit a trochu frajeřil.Přišel po prázdninách ještě s dětmi ze dvou vesnic ve kterých tenkrát zavřeli obecní školu.Protože jsem ve vsi neměla kamarádku a Marek se kterým jsem seděla v první a druhé třídě šel už do měsťanky tak jsem si přisedla k hubené bledulce Lence která byla taky ve škole nová ale mě byla hned sympatická. Grizzly a Johny si sedli za nás.Grizzly-Mirek za Lenku,Johny-Petr za mě a hned nás zatahali za copy...
Lenka znala Míru a hned mi pošeptala že je blbej a nemám si ho všímat a já jí to stejné řekla o Petrovi...oni si opravdu neměli co vyčítat,Grizzly dostával pravítkem za uši kluci a dračice Mirka tomu říkali lachtičky,Grizzly někdy i bulel a Johnymu se zpívalo Petr Jón,žampión chytil blechu na pelechu...
Neměla jsem Mirka ráda o to víc že měl babičku ve stejné vesnici jako já...
Tam jsem jezdila každý týden a měla jsem tam kamarádky-Pražandy co tam přijížděly na chalupy a Grizzly nám nic kalýho neudělal.Občas od nás nějakou schytal a jeho babička pak přišla za naší babičkou nadávat jaký jsem spratek ale jak Grizzly dospíval víc a více pitoměl...
Jednou,bylo to o velikonocích jsem jela vysypat kortouč na smetiště a chlapi vypustili rybníček.Pan Pech tam stál rozkročený uprostřed a hasičskou hadicí omýval hráz a vyháněl přebytečné bahno.Nikdy jsem náš rybníček neviděla vypuštěný a tak jsem tam stála a dívala se.Najednou se od někud vyloupnul Mirek a nazdar Mona, já jsem vykulila oči,že mě slušně pozdravil odpověděla jsem mu a povídám: už jsi viděl náš rybníček vypuštěnej? prej rybníček...taková loužička...to je toho...přestala jsem si ho všímat a dívala jsem se na pana Pecha jak mu jde dílo od ruky.Najednou slyším:Mona...ti naflákám...co??? seš blbej nic Ti nedělám.V ruce měl tři zakroucený proutky asi místo pomlázky a seknul mě s nima po lýtku.Nech toho to bolí...rozpřáhnul se po druhé,já na nic nečekala a plácla jsem ho po papuli...Vykulil oči...seš úúúplně blbá já ti tak namlátim že tě fotr nepozná...joo???seš si jistej??? a už jsem se po něm hnala,Grizzly na nic nečekal a letěl kolem rybníčku a nadával...Když běžel po hrázi,pan Pech jen trošinku přizvedl hadici a kluka od hlavy až k patě postříkal... Grizzly byl mokrý jako myš,oči navrch hlavy v nich slzy vzteku a leknutí,pěstí hrozil na mě a snad i na pana Pecha a se slovy já to řeknu bábě zmizel...
Doma asi dostal vylágoš,protože si nikdo stěžovat nepřišel a maminka řekla že mu to hajzlíkovi patří.
Pak už si nikdy na mě nedovoloval,věděl že by špatně pochodil,občas sice projel kolem chaloupky frajersky na simsonu nebo na motorce,občas dokonce i mávnul na pozdrav ale nikdy jsem mu už nemusela nějakou fláknout.

Ich Vermisse Dich Opa

19. května 2009 v 17:39 | ada.cat |  Texty písní

Sleipnir Lied, das deutsche Soldaten des zweiten Weltkriegs ehrt. Itse05 stellte dieses Video her. Ich lud es, weil es verschwand neu und glaube ich er die beste Wiedergabe.

It is one of those days,
During which we are with Grandma.
It smells like cakes and Café (coffee).

We listen to her words,
Her tears cannot to be ignored,
When she tells of Grandpa.

They all went at that time a difficult course,
And I look on the pictures on Grandma's wall.
Grandpa I miss you and I believe firmly that,
All the same when they say,
You were a good man.

Grandma says you were a hero,
And you gave your life for our country,
Her tears do not lie,
And I would have too gladly known you.

She tells of a time,
That is inconceivable for us.
Shaped by tears, chance and suffering!

And every time she speaks of "Opa",
He lies in her voice shallowly and warmly,
She closes her eyes
And falls sobbing into my arms.

They all went at that time a difficult course,
And I look on the pictures on Grandma's wall.
Grandpa I miss you and I believe firmly that,
All the same when they say,
You were a good man.

Grandma says you were a hero,
And you gave your life for our country,
Her tears do not lie,
And I would have too gladly known you.

Výbuch

19. května 2009 v 11:47 | ada.cat |  Manželství je radost
Aby jste si nemysleli,že já jsem andílek a můj manžel jen neustále drškující čert,dovolím si Vám přiblížit kousek svých neřestí.I já dokážu provádět kousky hodné uznání... jakého...nechám na Vás
Když jsme trvale bydleli na chalupě,pracovala jsem na tři směny a měla jsem i více času vyvařovat a péct všelijaké dobrůtky.Proč ne,dělám to ráda,baví mě to a můj muž sladké velmi rád.Z čeho mě však brali čerti byl sporák na plynovou bombu.Že je více než dvacet let starý by mi nevadilo,ba naopak máme všechno laděné do starého stylu,ale že u sporáku fungovaly jen dvě plotny a to jedna ještě jen napůl mě dohánělo k zuřivosti.A péct buchty v plynové troubě taky zrovna není to pravé ořechové.Nic méně jednou jsem šla péct kuře a tak jsem asi po měsíci zapla troubu ve sporáku.Mám starou elektrickou troubu v garáži,ale nechtělo se mi tam běhat kvůli kuřeti.Vše jsem si nachystala,na sporáku se vařilo maso na polévku,dole jsem měla pekáč s kuřetem.Kuchyň mám přes chodbu a tak jsem šla do sednice.Manžel spal na peci a já jsem žehlila.Asi za dvacet minut jsem šla do kuchyně na kontrolu,stáhla jsem tlakáč,vypla hořák,otevřela troubu a zaklela jsem.Zatracenej ksindl,už to zase zhasilo plamínek. Stávalo se pravidlem že když jsem otevřela dvířka od trouby nějak ten fuk zhasil plamen,dostala jsem zlost že bych do toho kopla.Ale vařit bylo potřeba a tak jsem vzala zapalovač,vypla a znovu zapla plyn a škrtla...
Ozvala se rána jako z kanónu,já uskočila,ucítila teplo a pak už jen chviličku rachot jak spadla ze zdi litinová forma na bábovku a pár dalších věcí sloužících jako dekorace...Průser!!! Manžel me zabije...
Rychle jsem se šla podívat do sednice ale manžel tvrdě spal...oddechla jsem si a mazala jsem zjistit rozsah škod.
Posbírala jsem rozházené věci a zavěsila je na místo,vzala kladivečko a přiťukla odražené lišty na dveřích a honem běžela pro silikon a přilípla jsem nazpátek odražené lišty v okně.Pak jsem se teprve rozklepala...
Kuře jsem dopekla v garáži v elektrické troubě a manželovi jsem nic neřekla...bála jsem se,že by huboval.
Nic nepoznal,jen se divil proč mám opálenou ofinu a řasy,řekla jsem,že jsem se blbě šmrncla u ohníčku...Počastoval mě střevem a trošku se mi posmíval,nevadilo mi to,hlavně že nepoznal co jsem provedla.
Od výbuchu uběhlo již pět let,troubu jsem už nikdy nezapla a manžel nic neví...naštěstí tenkrát ani sousedé neslyšeli ránu.

Můj miláček v MHD

18. května 2009 v 15:11 | ada.cat
Maminka mého manžela říkávala,že má u zadnice plamínek...jsou však chvíle kdy se mu zapne "forsáž" a z plamínku je plamenomet



Kde mám vejce?

15. května 2009 v 14:59 | ada.cat |  Manželství je radost
Můj muž je v podstatě docela hodný člověk,ale jeho nápady jsou občas vskutku famózní a neobyčejné.Můj miláček je někdy pěkně zralý na pěst nebo poctivý kopanec do zadní části.Ale občas se jeho výroky baví na chalupě i půl vesnice,potažmo nejbližší sousedé...

Velkým koníčkem mého manžela je sbírat staré nepotřebné krámy,kterými systematicky zabordelí garáž,půdičku i sednici.A protože jsem rozumná žena a vím,že chlap musí mít hračku nechávám ho být,jen když nemám kam položit na stůl talíř s jídlem vrčím jako vzteklý pes.
Můj muž se nejraději zabývá nimračkami,kravinkami a opravou věcí určených k likvidaci,že bych to někdy zlikvidovala sakumprásk i s ním,nebere na vědomí a stále přináší a skladuje nové harampádí.Je pravda,že má pár věcí potřebných a ty si opravdu poctivě uklidí,kámen úrazu je ovšem ten,že neví kam a pak vznikají kritické situace.
Přestala nám svítit starožitná stahovací lampa a protože elektřině nerozumím požádala jsem můj poklad aby to opravil.Ujal se toho stylem jemu vlastním.
Přines mi šroubovák...Jakej? Ptám se protože vím že co mu přinesu,hned zhodnotí že to stojí za hovno.
Nóó...jeden malej a jeden větší a kombinačky...Všechno...? jó...asi jó...Sundal lampu a ihned zjistil závadu kterou uměl opravit,ale neměl kabílek.Máňo...v garáži někde...je ten s tím hadrem...víš ta replika starého kabelu...Hledání kabelu v jeho garáži by zaměstnalo tým špičkových detektivů,ale i mě se to po chvíli podařilo.
Jenže i jemu se podařilo...pracuje sice s citem,ale mosazná objímka už byla zteřelá a prasklo mu to v rukách...můj miláček zaklel do pr... já však vím že takových krámů má spoustu a tak jsem ho chtěla utěšit a říkám mu:Nic si z toho nedělej,máš přece tu krabici a tam máš veškeré součástky k starým lampám.Manžel pokýval hlavou a šel do jarmary zaňuchat do škatule...Do prdele!!! Kams mi dala tu krabici!!! Já se z toho po... tady jsem to měl od tý doby co jsem koupil chalupu a TY!!! mi to někam zahrabeš,nes.r se do mých věcí!!!
Šla jsem se podívat jestli si to nedal do police v garáži,já jsem mu to opravdu neodnesla a ani on mi neřekl abych do dala jinam.Nikde nic...sakra,kam to mohl dát...Vrátila jsem se do sednice a miláček řádil jako jako banda islámských teroristů...Bylo to v tý krabici,tam bylo všechno,teď je to v pr... a nevím co sem pověsíme,tady byla a bude stahovačka!!!...Pravila jsem klidným hlasem že nevím kde to má a já jsem to neodnesla...Reagoval řevemaní Chytrá se furt musí do něčeho sr.t a pak já mám ho..o a další peprná slova. Bylo to v krabici jak byly ty vejce,slyšíš? kams to dala?...Kam sis to dal tam to máš a už mě ne*er!!!...houkla jsem na něho už docela naštvaně...Jseš blbá...zněla jeho odověď kdybys byla normální ženská,děláš co máš...S klidem Angličana jsem za sebou zavřela dveře a šla si po své práci...
Chvíli bylo ticho a najednou vidím jak jde na zápraží,rozhlíří se jako buldog a když mě spatřil žařval na celou ves:Kams mě dala ty vejce?
Vyprskla jsem smíchy a sáhla na určité místo na těle...Ty nevíš kde máš vejce?,já tvoje vejce v ruce neměla... ...Ticho...najednou mu to došlo a počastoval mě tím že jsem blbá a mám se jít vy*at...

Jenže mě to nedalo,vylezla jsem na půdičku a pod horou harampádí jsem našla požadovanou škatuli a donesla mu ji.Poděkoval,zeptal se kde byla a lampu opravil.

Druhý den jsme šli po cestě k lesu a potkali jsme mladou sousedku,manžel jí pozdravil a ona mu odpověděla skoro s vyprsknutím smíchu...je nějaká divná nééé? Neměla jsem sílu mu nic vysvětlovat...a on se tři týdny divil proč se obě sousedky na něj tak záhadně uculují...

Bodejť by se neculily...když neví kde má vejce a ještě to vyřvává do světa...

Tři Grácie

13. května 2009 v 15:31 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší
Dnešní ráno začalo tak nějak divně...Muže stále bolí pusa a na mě něco leze.Bolí mě v krku a tak nějak celkově se cítím darebně.A Praha byla tak šíleně ucpaná už z Nuslí,o Vinohradech ani nemluvím a tak nevím co mě napadlo vystoupit na Bělehradské...
Koupila jsem si dva chlebíčky které byly na pohled sice lákavé,ale okoralé od včerejška a šla jsem na tramvaj.Na stanici stály tři důchodkyně,jedna měla dvě francouzské hole,zbylé dvě každá jednu a povídaly si.Chvíli stojím a najednou jsem si uvědomila co si to vlastně povídají. Jedna se zlobila že je ucpaná Praha a že jezdí auta jen s jedním nebo dvěma lidmi a ony se mačkají v tramvaji.Druhá se zlobila že auto ze sklenářství stojí na chodníku,to že skládali materiál jí bylo fuk a když třetí pravila jak jí minulý týden závozce málem přimáčknul,neřekla na co jen přimáčknul...tak aniž bych si to uvědomila polohlasně jsem si ulevila"tak ses tam neměla motat babo pitomá"...V tu chvíli se jejich rozhořčení nad celým světem obrátilo proti mě a baby začaly drškovat že co si to dovoluju...A tak jsem jim jasně řekla že když couvá náklaďák se skříní,tak uprostřed je tzv.mrtvý bod kam řidič nevidí a takováhle bába když se mu tam motá udělá akorát průser a šoféra přivede do kriminálu.Baba se na mě osopila,že jsem nějaká chytrá a já ji na to odpověděla,že o tom něco vím když jsem dcera a manželka šoféra z povolání.Baba se ale měla chuť hádat a tak načala z nového soudku a drškovala že my mladí jsme jen hajzlíci a spratkové a že taky mi pořád nebude pětadvacet.Rázně jsem jí řekla že je mi čtyřicet a až budu stará doufám že nebudu takhle protivná a kdyby ano,tak doufám že mě příbuzní nechají na státní ůtraty zastřelit aby ode mě měli pokoj.A dodala jsem: Vy tři Grácie kdyby jste seděli na zadku u kafíčka a počkaly až odjedou lidi do práce,tak jste se nemusely mačkat v tramvaji a mohli jste si hezky užívat.Jenomže to by jste nemohly nikoho prudit!!! Vás bohužel ani čert nebude chtít a tak si s Váma společnost ještě užije...
Jak daleko baby drškovaly a kam až mě proklínaly a posílaly jsem se bohužel nedozvěděla...musela jsem přestupovat...

O bolavém zubu

11. května 2009 v 13:58 | ada.cat |  Manželství je radost
Můj miláček dostal k padesátce nové zuby a tak počítal s tím,že je bude mít do důchodu a pak dostane klapací.To znamená že od padesátky už nebude se zubama mít problémy a nebude muset k zubaři.
Jenže se šeredně zmýlil a zuby se začaly ozývat už po čtvrt roce.Bolest se stupňovala až vyvrcholila tento víkend v pořádný zánět.
V pátek se pochlubil že ho to bolí,večer začala pusa opuchat a šel spát bez večeře.
Ještě drškoval ...
V sobotu byl zamlklejší,k obědu si poručil něco měkkého,spolknul prášek a drškoval...
V noci ale bylo hůř a řekla bych že zle... nemohl spát,několikrát za noc mě vzbudil jednou takovým způsobem že jsem se lekla a vyskočila s heknutím z postele...jestli nám ale někdo odřel zrcátko u auta jsem se odmítla jít podívat,je to přece jen tři patra dolů a ve tři hodiny ráno...
Neděle ...Prášek nezabral,vytahla jsem z tajných zásob vodku a nalila štamprdli k výplachu a zmrtvění,přidala jsem maso z mrazáku jako obklad a větu jedeme k zubaři!!! Můj nápad byl zhodnocen tak na 70% zmrzlé maso a panák čisté kořalky na výbornou se zubařem se mám jít vy...fotit...bylo 10h dopoledne,oběd si poručil žádný... Ještě drškoval se slušnou razancí
Ve třináct hodin se tiše ozvalo...pojedeš tam se mnou??? byl jako ovečka...před popravou.
V čekárně spousta lidí,miláček v očích slzy a na tváři pytlík s ledem,když na něho konečně došla řada byla z něho chodící mrtvola,vypadal na kolaps a než se dveře do ordinace za ním zavřeli,já spatřila jeho zoufalý pohled...
Za dvacet minut byl venku,vypadla ztrhaně,ale v jeho tváři se značila úleva.V jedné ruce třímal recept na antibiotika a v druhé zub s kouskem můstku.Něžně jsem ho pohladila a odvezla domů.
Už zase drškuje...