Únor 2009

Proč Jerryna na tramp koláčů voziti nehodlá

24. února 2009 v 17:44 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší


Bylo mi překrásných 17 let,jezdila jsem ven každý víkend s bezva partou.V kapse kilo,které stačilo na vlak i na pivko,lečo a gulášek ve žracáku a maminečka přibalila řízečky,pečené masíčko,někdy i roládičku z králíka.V usárně jsem měla tajně zabalenou čutorku rumíka lékařského,někdy štangli dobrého salámu.
Jednou jsem měla jet sklukama na Drápky a nevím kdo,snad náchoský Vlk měl narozky.Měla jsem Vlka moc ráda a tak jsem si řekla že se vytáhnu a něco mu upeču.Tak jsem upekla výborný křehký mřížkový koláč s pravou domácí jahodovou marmoškou,opatrně jsem ho nakrájela,nandala do krabičky,krabičku šoupla do pouzdra na usku a hurá ven.V Turnově jsme se sešli v plné hojnosti všichni,dojeli do Březiny a hurá studeným průchodem nahoru.Už se smrákalo když jsme vylezli z vláčku a než jsme došli k lesu byla tma jako víte kde.V půli lesa na mě přišlo venčení,shodila jsem usku,opřela i s kytarou o strom a šla si po svém,byl to mžik,ale...No šlapalo se mi do krpálu tak nějak hůř ale nechtěla jsem se dát zahanbit a se slovy ať žijou krpály jsem statečně mašírovala za klukama.Došli jsme na kemp,pozdravili se s kamarády a po vyhledání flíčku a vymetení tlačidel zpod spacáku jsme vyndali skromné dárky pro Vlka a šli k ohni.S chválně jsem čekala abych byla mezi posledními a mohla si vychutnat Vlčí mlsnost,jenže...rozdělám pouzdro a vydala jsem ze sebe škřek podobný Jackovu smíchu,neboť jak se zdálo několika kamarádům ztuhl úsměv na rtech...Zařvala jsem cosi jako která k***a převlečená za kamaráda to udělala tak si to sežere...Ti prevíti mi v lese zabudovali do pouzdra hezounký kámen velikosti krabičky od cukru a přímo na můj křehounký koláč.Byla z něho drobenka...a já si tak dala záležet aby se nepomačkal...A tak jsem ty trempský praprevíty posadila kolem ohně vzala lžíci a každému jsem pěkně plnou té drobenky šoupla do chlebárny...hihihi,každému se od ní pěkně zaprášilo a než to zapili tak pěkně kouleli očima.Nakonec prohlásili jako jeden muž že to bylo dobrý a všichni jsme se zasmáli.Vlk dostal jen malý dáreček a drobenku si jako jediný nabral do pusy sám.Mě však chraň ruka svatýho Bouchala ještě někdy něco takového táhnout ven

Legenda o svatém Valentýnu

16. února 2009 v 17:57 | ada.cat |  Pohádky a pověsti z východu Čech

Legenda o svatém Valentýnu



Valentýn - svátek zamilovaných, všech, kteří chtějí oslavovat lásku a malým dárečkem nebo Valentýnským přáníčkem dávají najevo svou lásku a náklonnost.

A kdo byl vlastně sv.Valentýn?
Existuje hned několik verzí o jeho původu i minulosti.
Valentýn byl knězem v době císaře Klaudia II. Klaudius byl velmi krutý císař a chtěl být nejmocnějším panovníkem, proto si budoval velmi silnou armádu. Vojákem se mohl stát každý svobodný muž. Moc svobodných mužů se ale do jeho armády nehlásilo. Klaudius si to vysvětloval po svém. Myslel si, že dávají přednost lásce a proto do armády nechtějí nastoupit. A tak dal zakázat všechny sňatky. Valentýn byl v té době knězem v kostele a jeho velká víra mimo to, že věřil v Boha byla, že věřil v lásku. Rozhodl se nedodržovat nesmyslný Klaudiův zákon a dál oddával mladé zamilované páry. Jenže jednu noc císařovi vojáci vtrhli do kostela a Valentýna zajali. Mladý pár, který Valentýn oddával naštěstí stihl utéci.
Klaudius uvrhl Valentýna do vězení. A potom se stalo něco velmi zvláštního. U jeho oken a dveří se začali shromažďovat dopisy a drobné dárečky od těch, kterým pomohl nebo se chystal pomoci tím, že je oddá. Dávali mu tím najevo, že věří stejně jako on v lásku. Dcera jeho žalářníka se také rozhodla, že jej navštíví a vymohla si dovolení na otci. Valentýn se do ní zamiloval. V den jeho popravy, tedy 14.února 269 př.n.l., ji zanechal dopis, ve kterém se jí vyznává ze své lásky a podepsal jej:
"Od Tvého Valentýna". (Zde bychom mohli hledat původ "Valentýnských přáníček")

Jiná legenda ze starého Říma vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, proč se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým. Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří těm pověrám nazývaným křesťanství. Valentýn namítl, že císař je tím, kdo věří pověrám.
Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na sebevědomého Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si Astorius Valentýna do domu. Tam se setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval.
Zázrak se opravdu stal a dívka opět spatřila světlo světa. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli věřit v ten zázrak a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv.Valentýn symbolem věrných a neutuchající lásky.


Z policejního muzea

16. února 2009 v 17:54 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší
Nejen krásný je život a nejen hodní jsou v něm lidé...bohužel jsou i lidské zrůdy...
Václav Mrázek,spartakiádní vrah a další...
Chceteli znát i strasti života podívejte se do policejního muzea....

8.duben ´63

16. února 2009 v 17:33 | ada.cat |  Texty písní

Tři sestry - 8.duben ´63


Je osmý duben třiašedesát

Zástupy sejdou k elektrikám před šestou
do továren blízko řeky, na druhej břeh za prací
Jen pán se sajdkárou jede cestou necestou
a pak na dvůr nemocniční svoji čízu obrací

Sníh padal sníh a je to dávno smích ve tvářích rodičů
nikdo tenkrát netušil, co jsi vlastně zač

Dlouhá chodba končí pokojem kde paní spí
vyčerpaná malým chlapcem co se právě narodil
pán nese růže a těší se jak půjde pít
daj mu zítra v práci áčko, snad jako že jen marodil

Sníh padal sníh a je to dávno
smích ve tvářích rodičů
nikdo tenkrát netušil, co jsi vlastně zač

Dítě který kouká ještě šikmo ze dvou plín
naděje jen zřídka splní plán rodičů naivních
matku vraha Mrázka možná taky přepad splín
došlo jí že rodič dětí častokrát se mýlí v nich

Sníh padal sníh a je to dávno
smích ve tvářích rodičů
nikdo tenkrát netušil,
co jsi vlastně zač

Text již byl přečten: 117x
Přeložit text: do češtiny, do angličtiny, do němčiny
Text byl přidán: 12.10.2008
Text přidal: Kubas


Gébls

6. února 2009 v 15:37 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší
Asi si řeknete že to jméno neumím správně napsat,ale je to jinak,prostě se mnou chodil do školy kluk a jeho přezdívka zněla Gébls

Jmenoval se Kája a byl to bratr mé kamarádky já jsem chodila do osmé třídy,on do devítky.Byl to trošku ošklivý hoch se silnými brýlemi,hubený že by se mohl svlékat za bičem,nerad se učiljako ostsně my všichni,ale jinak to byl hodný a velice pracovitý chlapec a měl tatínka řezníka.
A tím to vlastně všechno začalo...
Do školy jsem to měla 10km a jezdila jsem starým autobusem RT s vlekem a ráznou průvodčí paní Antošovou která nás vždy spolehlivě nacpala do vleku všechny...jako sardinky...a ještě nás všechny spolehlivě sprdla když jsme tropili neplechu...

Marcelka s Kájou nastupovali o vesnici dál než já a vždycky do vleku,ve vsi kde byla škola jsme se sešli a Kája mi vždycky vyměnil svačinu.Nevadilo mi to...pokud mi maminka nedala chleba s masem nebo sekanou.Odjakživa jsem byla kytka pořádně masožravá,ale maminka mi nemohla každý den dávat maso,Kája ten ho ale míval tak často že mu to už asi lezlo krkem a obdivoval svačiny od nás.Já však měla o Káji jitrničky,tlačenku,řízky...
Zkrátka a dobře Kája mě miloval. No dobře,ale co s tím já jeho ne,ale svačiny ano.Žravost zvítězila a já jsem začala s Kájou "chodit".No co,aspoń jsem se nenudila,když jsme měli polední hodinovou přestávku nebyla jsem sama chodili jsme do díry tak jsme říkali vesnici v které byla škola na jablečnou dřeń za kačku padesát a k Javorce jsme chodili na cigáro...Ach co se mě maminka nahubovala dokonce mi i nasekala že čudím ale platné to nic nebylo...
Protože jsem ho ale opravdu nemilovala stalo se to,že jsem začala milého Káju trošku využívat.

Jednou jsem dostala od rodičů za úkol vytahat mrkev a petržel na našem poli.Jenže mě se moc nechtělo a ve škole jsem vymyslela plán jak splnit povinnost,ale nenadřít se u toho.
Nalákala jsem tedy Káju a protože to byl opravdu pracovitý chlapec,skočil doma na kolo a přijel za mnou z vedlejší vsi na pomoc.Všechnmu zeleninu vytahal a očistil,naložil na kortouč a dokonce mi to chtěl odvézt domů...jenže to jsem nechtěla já.Chtěla jsem nechat rodiče při tom že jsem dobře pracovala a slíznout si sama smetánku...ale jak se Káji zbavit...?
Začala jsem Kájovi líčit že se mnou nesmí jít,že tatínek je veliký pruďas a že by o něj přerazil uhelku a dobrosrdečný hoch mi ty bláboly uvěřil...Jenže jsem si neuvědomila že je od nás ze dvorečka od pařeniště vidět na pole a že maminka se šla podívat jestli pracuju a nebo dělám neplechu,poznala Káju a řekla to tatínkovi.Ten se šel podívat od pařeniště,viděl že kluk dělá a já komanduju,prohlásil počkej mámo až to mladej dodělá a já pak na něj jako zadupu to se nasmějeme jak bude upalovat.
Jak řekl,tak udělal.Když viděl že je zelenina naložená znenadání se objevil i s maminkou,než však spustil chystanou naoko bandurskou kluk se vyděsil přeskočil dvoumetrový plot zakončený ostnáčem,zahýbaly se kopřivy a byl v čudu.I to kolo tam nechal.
V tu chvíli tatínek pusu otevřel,ale z leknutí.Kája na svém úprku o vlásek minul nalíčená silná železa co tam děda nalíčil na škodnou...Udělalo se mu až špatně a Kája už nikdy k nám na pole nesměl.
Skončil školní rok,oba jme šli do učení a jeho láska vyprchala sama od sebe.
A já,už nikdy jsem žádného chlapce takhle nevyužívala.

Hromnice

5. února 2009 v 17:22 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje
Svátek Hromnic je v mnoha náboženstvích vysvětlován různě. V čem se ale všichni shodují, 2. února se půlí zima, něco nového začíná. Z pohledu hospodářů to prý bývalo měřítko zásob krmiva. Na Hromnice by měli mít zkrmenou polovinu sena, obilí, brambor. Týkalo se zásob jak pro jeho rodinu, tak pro jeho zvířata. Na Hromnice půl krajíce a půl píce.
Od zimního slunovratu se opravdu den prodloužil o cca hodinu.
Keltové:
Nazývali Hromnice Imbolc nebo Brighid. Ta vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni a ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné bohyně. V končící zimě vystupovala v podobě stařeny, obávané bohyně spojované se smrtí i se znovuzrozením. Začátkem února se však mění - přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím symbolem je asymetrický kříž, který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl chráněn před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.
Čarodějnice:
Toto je doba vhodná pro konání rituálů,abychom se zbavili staré a nechtěné energie, načerpali novou a pozitivní energii a zahnali temnotu ze svého života a pro každý rituál vztahující se k tradicím, duze, plodnosti, kouzlu barev, naději, posláním, zvláštní péči o zvířata, přípravě semen, tkaní, prošívání přikrývek.
Křestani:
Svátek zavedený římskokatolickou církví jako Očištění požehnané panny Marie - Uvedení páně do chrámu. V bohoslužbě této slavnosti vyniká zvlášť symbol hořící svíce - světlo k osvícení národů. Svíčky Hromničky se v tento den posvětí a zapalují se v bouřce, jako ochrana před blesky. Lidé věřili, že světlo hromniček je uchrání od všeho špatného. Babky kořenářky je používaly k léčení, dávaly je do rukou nemocnému. Taktéž umírajícím se dávala hromnička do rukou. Světlo svíce jej mělo provázet na cestě do věčnosti.
Pověry:
Říká se, že když tento den hospodyně šila, nebo tkala, přinášelo to neštěstí. Kdo tento den tancoval, zemřel. To mně přijde obzvlášt zajímavé, vzhledem k tomu, že únor je čas plesové sezony, maškarních bálů a maturitních plesů.
Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc
Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více
Na Hromnice kalužky, budou jabka i hrušky
Na Hromnice zimy polovice
Hromnicích déšť - na jaře sníh; o Hromnicích sníh - na jaře déšť
Zelené Hromnice - bílé Velikonoce
Kde se na Hromnice pracuje, tam uhodí hrom
Pořekadla se často zmiňují o počasí a sedlákovi. Pokud je na Hromnice hezky - svítí slunce, pak bude ještě dlouhá zima. Pokud je pošmourno, prší, pak je to dobře pro sedláka, jaro se blíží.
V Krkonoších se veškerá Vánoční výzdoba nechávala až do tohoto dne. Až 2.února horalé odstrojovali stromečky, uklízeli betlémy a jiné dekorace. No řekněte, kdo z vás má ještě dnes doma vánoční stromek?