Prosinec 2008

Kouzlo

23. prosince 2008 v 13:50 | ada.cat |  Manželství je radost

kouzlo i pro vás...
na zrcadlo napiš svá předsevzetí a přání, rosviť zlatou svíčku, postav se před zrcadlo...a odříkej...

obraz k obrazu v zrcadle odrazu
vím co mohu a vím co chci
splním si svá přání
dosáhnu cíle svého
netrápím se tím co není
těším se tím co je
tvář co vidím nyní
od této chvíle zářit štěstím bude...
hrdost a láska mě naplňuje
a ze všech stran ke mně přichází...
stane se...

je mezičasí posledního úplňku a bude-li váš úmysl čistý, opravdu to funguje...mnozí to potřebujete, vidím to...

Od kamarádky ezilifreda


Dusicky

Pro krásnější polovinu lidstva

23. prosince 2008 v 11:39 | ada.cat |  Manželství je radost

Pro ženy

* Jestliže je některá z vás pokleslá, vzpomeňte si,že...jste krásné pohlaví.
* Nepotřebujete nosit kravaty...
* Sedět se skříženýma nohama Vás nebolí...
* Jestliže se rozhodnete dělat práci, která je jinak výhradně mužská, jste průkopnicemi...Jestliže se muž rozhodne dělat práci, která je jinak výhradně ženská, je gay.
* Vaše inteligence je srovnatelná s inteligencí jakéhokoliv muže...a Váš vzhled je lepší.
* Jestliže někoho zabijete a řekneme, že to bylo v době tzv. menstruačního syndromu, mnohdy se dočkáte zmírnění trestu.
* Váš mozek má stejnou kapacitu jako ten mužský, přestože máte o 6 miliard neuronů méně...Vaše neurony jsou tedy výkonnější.
* Jste schopny věnovat pozornost více věcem zárověň.
* Vždy víte, kde máte ponožky.
* Manželka prezidenta je nazývána "první dáma"...manžel prezidentky je nula v pozadí.
* Pokud se vdáte za následníka trůnu, budete královny..jestliže si muž vezme následnici trůnu, stane se jen manželem královny.
* Jestliže jste podváděny, jste obětmi...pokud nás podvádíte, jsme paroháči.
* Vy se rozhodujete, kolik dětí mít.
* Cítíte, když se ve Vás dítě pohybuje.
* Vždy víte, že se jedná o vaše dítě.
* Máte mateřskou dovolenou.
* Gynekologická prohlídka je příjemnější než vyšetření prostaty.
* Jste monogamní...přestože je potřebné vyzkoušet několik mužů, dokud nenaleznete toho, který stojí za to.
* Vždy jste přítomny narození našich dětí.
* Kojíte.
* Jste ozdobami svateb.
* Každý někdy slyšel o inspirující "múze".
* Žijete déle.
* Jste odolnější vůči bolesti a infekcím.
* Máte méně srdečních problémů.
* Méně se potíte.
* Máte přednost při nástupu do záchranného člunu.
* Jste citlivější.
* Ženy, které žijí samy, jedí zdravěji.
* Máte mezinárodní den.

TEDY JSTE OKOUZLUJÍCÍ !!!

Od kamarádky milagrero

Mikuláš z Myry,biskup

5. prosince 2008 v 14:27 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje




Svátek se slaví 6. prosince

Narozen: kolem r. 280/286 v Patrasu, Řecko, zemřel: 6. prosince kolem r. 345/351 v Myře, dnes Demre, Turecko.

Patron:
Ruska; Lotrinska; ministrantů; dětí; panen; poutníků a cestujících; advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů; hasičů; zajatců; za šťastnou svatbu; proti nebezpečí vody a na moři; ke znovuzískání ukradených předmětů; proti zlodějům.


Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, ochránce dobré svatkby, biskup, mučedník, vyznavač a pomocník v nouzi. Co všechno bychom mohli vyjmenovat, co vyznačuje a charakterizuje tohoto oblíbeného světce!


Dvě města se dnes dělí o slávu Mikulášova kultu:
Demre v Turecku, dřívější Myra, místo biskupova úmrtí, a Bari v Apulii, kde jsou uchovávány ostatky velmi uctívaného světce v neobyčejné bazilice sv. Mikuláše od r. 1087 a jsou cílem mnoha poutníků.

Obyvatelé Bari slaví "svého" Mikuláše každý rok 8. května, v den přenesení, ohromnou slavností. Slavnosti se odehrávají na moři, věřící přitom plují na člunech k Mikulášově soše. Už večer předtím prochází historický průvod hýřící barvami, na němž se účastní celé Bari, ulicemi města.


Historicky doloženými daty jsou:
Mikuláš se stal kolem r. 300 jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde začalo pronásledování křestanů za Galeria Valeria Maximina. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením vystoupil r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Více se neví o Mikulášově životě a působení, je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351.

Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po smrti uctívaného, přesáhl na celou řeckou církev, později i na slovanské země. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Váhavě se pak šířil Mikulášův kult také v Evropě, např. od 10. století v Německu, Francii a Anglii.

Italští námořníci nebo piráti uloupili v r. 1087 ostatky biskupa Mikuláše ze sarkofágu náhrobního kostela v Myře a přinesli je do Bari v Apulii, kde tehdy vládli Normáni. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág můžeme ještě dnes vidět v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v Demrel/Myře na jihozápadním pobřeží Turecka. Antická Myra je ovšem už jen městem zřícenin.


V Bari postavili k uchovávání drahocenných ostatků na troskách byzantského guvernérova paláce baziliku sv. Mikuláše. Papež Urban II. posvětil r. 1089 kryptu s Mikulášovou schránkou. Dodnes patří bazilika s kůry k nejvýznamnějším románským církevním stavbám v jižní Itálii. Jejími největšími drahocennostmi jsou vedle hrobu církevního patrona ciborium z 12. století, jediné úplně zachovalé z té doby v Apulii, jakož i slavný biskupský trůn Eliášův z bílého mramoru, který pochází z 11. století a patří k nejmimořádnějším uměleckým dílům Apulie.


Úcta a tradice:
tradice kolem Mikulášovy osoby je velmi výrazná. V předvečer 6. prosince navštěvuje muž s bílým vousem - často v doprovodu čeledína Ruprechta děti a obdarovává je nebo je kárá pro jejich nezpůsoby. Holinky postavené přede dveřmi jsou ráno o sv. Mikuláši naplněny sladkostmi. V alpských zemích provozují zakuklené postavy v den sv. Mikuláše své neplechy. V jihoněmecké oblasti, hlavně v Bavorsku, nahrazuje Mikuláš od středověku často Erasma jako pomocníka v nouzi. Na východě je Mikuláš po P. Marii nejuctívanější světeckou postavou.

Mikulášovo uctívání se rozvinulo v Německu zprvu v 10. století v Porýní; bylo podporováno císařovnou Theofanou, řeckou manželkou císaře Oty II. Ve stejném 10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v klášterních školách tehdy byla takzvaná "biskupská hra"; při ní jeden žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a "vládl" nad klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, v den Neviňátek; asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše.

Krajově i národnostně se liší jak oblečení tak i jméno Mikuláše. Postava, která dnes všeobecně vystupuje jako Mikuláš, byla ovšem vytvořena teprve před 100 lety malířem Moritzem von Schwind: Mikuláš s dlouhým vousem v plášti s kapucí, lemovaném kožešinou.


Znázorňování:
Mikuláš je znázorňován téměř vždy jako starší biskup s krátkým až dlouhým vousem. Velmi mnohá vyobrazení jsou dodnes na Východě, na nich je Mikuláš často holohlavý. Také znázornění na Západě se opírají v četných případech o východní umění. Mikuláš mívá u sebe nejčastěji tři zlaté koule na knize.

Toto znázornění se vztahuje na legendu: jeden šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke svatbě. Mikuláš však hodil oknem v noci třem mladým ženám po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Místo tří koulí mívá Mikuláš také tři váčky na peníze, tři zlaté pruty, tři pytlíky, tři chleby, tři kameny nebo tři zlatá jablka. Se třemi chleby na knize je Mikuláše vidět mezi jiným na soše ve štrasburském chrámě.

Také slavná žákovská legenda nachází často svůj výraz ve výtvarném umění. Podle této historky prý Mikuláš jednou ochránil tři žáky před tím, aby je zlý hostinský, k němuž zašli, nezabil a nenaložil do soli. Proto je Mikuláš často znázorňován s nakládacím sudem, v němž sedí tři mládenci.

A ještě jedna legenda byla často znázorňována: Mikuláš pomáhá lodi, která se dostala do tísně na moři a jejíž námořníci ho vzývali. S kotvou proto ukazuje Mikuláše malba na oltářním nástavci v lübeckém kostele P. Marie (15. století).

Také četné cykly se scénami z biskupova života jsou v celé Evropě. Příkladem je dóm v Kostnici (15. století), kostel P. Marie v Gdaňsku (gotika), kostel sv. Mikuláše v Grimmě (od Lucase Cranacha).


Z knihy: Rok se svatými ()
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství

Převzato z www.karmelitanske-nakladatelství.cz


Přijďte pobejt

5. prosince 2008 v 14:05 | ada.cat |  Úvod
Vítám návštěvníky pravidelné,občasné i náhodné,malé,velké,tlusté,tenké,mladé i dříve narozené.


Protože miluji svůj rodný kraj,jeho krásu,prostou,však úchvatnou nádheru malebných vesniček v okolí Lázní Bělohrad,Nové Paky a Jičína původní záměr blog na recepty a vaření šel stranou,vždyť receptových blogísků jsou tucty...
Začala jsem hledat nádherná místa,malé,skorem zapomenuté vesničky,zbořené hrady,tajemná místa,staré zvyky,pověsti pohádky a poudačky.
Pohodlně se posaďte a kochejte se krásou mého rodného kraje...

Povídky,fakta a fotografie pokud vím autora píši okamžitě autorství,není-li autor napsán nemohu bohužel autora napsat a tak prosím napište mi vzkaz a já autorství okamžitě doplním.
Tento blog je vytvořen proto až budu hodně stará a nebudu si už nic pamatovat,abych ukázala vnoučatům jak krásné to v našem kraji bývalo.



Koleda z Východních čech

5. prosince 2008 v 13:32 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje

Na vánoce celej tejden
nebylo ani jeden den
by nebylo schánění
a do města běhání.

Poslala mě moje žena
pro koření do Bydžova
pro kvasnice do Prahy
že u nás byli drahý

Pro madle a pro rozinky
musel jsem jít do Studýnky
a v Nový vsi u Jíry
tam já jsem byl pro slívy

V Jilemnici pro skořici
upad jsem s ní na silnici
do Vrchlábe pro papír
to byl mrzutej špacír

Tak jsem chodil celej tejden
přišel domů na Štědrej den
koláče jsme napekli
a jak jsme se ulekli

Kvasnice byli zkažený
koláče byli sražený
žena zlostí skákala
lopatou mě flákala

Pak mě ale vynadala
ó ty darebáku stará
co já s tebou udělám
na svátky ti jíst nedám

Nevěděl jsem jinou radu
musel jsem jít na koladu
ať si žena doma sní
ty koláče sražený

Vánoční povídka (trampská)

4. prosince 2008 v 10:57 | ada.cat |  Pohádky a pověsti z východu Čech


Bylo to divný. Seděli jsme kolem ohně zachumlaní do vaťáků, oheň hřál tak na půl plynu, ale naštěstí slunce se teprve chystalo za špičky stromů. Byl Štědrý den 13:00. Odpoledne se líně vleklo, ostatně s plným žaludkem se odpoledne vždycky líně vleče. Wakin před obědem vyhrožoval, že bude slavnostní oběd servírovat ve stříbrných ešusech, ale nakonec jsme kotlety jedli zase z hliníku. Prostě taková normální pravá kamarádská sváteční nálada, nebejt toho vetřelce.Objevil se na svahu nad kempem a ze začátku jsem ho viděl jenom já. Byl bloňďák, byl drobný s roztomilým kukučem a bylo mu tak devět. Kamarádi si všimli, že jsem zahleděn, a otočili se.
-Ahoj, řekl s přirozeností zkušeného lovce bizonů. Vypadal nadrzle, ale něčím, nedalo se přesně říct čím, byl sympatický.
-Ahoj, odpověděl jsem jménem naší osady. Já jsem Rony. Tohle je je Wakin a tohle Bivoj.
Seskákal se svahu do kempoviště a každému z nás obřadně zalomil palec. Jeho dětská ručka tuhle operaci bez potíží zmákla i s Bivojovou tlapou sněžného muže.
-Já jsem Ježíšek, řekl.
To je ale blbá přezdívka, myslel jsem si. I když na Štědrý den je to docela stylové. Pak mi došlo, že si z nás dělá srandu.
-Hele, kluku, kde ses tu vzal? Esisisi nevšim, je zimní odpoledne a za hodinu bude v celým tom obrovským lese tma jako v….
Zvědavě mě pozoroval asi na způsob, jako když překrojíte žížalu a pak sledujete, co ty dvě půlky začnou dělat. Pak vystartoval:
-No řekni to slovo, řekni… Jestli to řekneš, tak dostaneš hovno a né dárky.
Dobrák Wakin si naštěstí všiml, že začínám bobtnat a převzal debatu do svých rukou. Přesněji řečeno podal Ježíškovi hrníček.
-Hele, mladej, máš před sebou dlouhou cestu. Napij se čaje a pak upaluj, ať jsi do tmy doma.
-Tos vystih naprosto přesně, kamaráde, povídá kluk, ještě musím na Blizzard, Netopýry, Zlámanou podkovu, Konvoj, ……….
Pak vyjmenoval prakticky všech sedmnáct osad, jejichž kempy se tyčily tady v Horách na dvaceti čtverečních kilometrech. Bez překlepu.
Nabízelo se jediný rozumný vysvětlení: je to synek hajnýho a o víkendech místo psaní úkolů obíhá les a šmíruje trampský osady. Ta teorie měla jednu vadu na kráse: široko daleko tu byla jediná hájovna Na Babě, a tam měli jen dvě dcery.
Zkusil jsem ještě jednu kontrolní otázku, jedno jméno vynechal:
-A na Dawson půjdeš taky?
Chvíli se zamyslel, dvakrát se podrbal na hlavě.
-Ne, řekl nakonec.
-Proč?
-Tam jde kolega Děda Mráz.
-Cože?!?, zaznělo trojhlasně.
-No jejich šerif Bouda volil komunisty.
A je to tady! O Boudovi se mezi trampy povídalo ledacos, dokonce že je na ňákým česnekovým seznamu. Prej taky dřív na trampy donášel. Ale jak to ten kluk může vědět?!
Hlas lidu potvrzen hlasem božím…Kruci, mně z toho snad jebne! Já nakonec začnu věřit, že on je opravdu Ježíšek.
-Hele, politiku na vandr netahej!
-A náboženství můžu?, odpověděl ten fracek drze.
-Jaký náboženství? Co je to náboženství?, zeptal jsem se ve vyšší tónině.
-Že v něco věříš. Že třeba věříš, že JSEM Ježíšek.
No to je mi paráda! Štědrý den, za chvíli bude tma, ještě jsme ani nepostavili na grog a já tady vedu filozofický debaty s devítiletým klukem, kterýho budeme muset nakonec dovést domů, aby nezabloudil.
-Hele chci nějakej důkaz, že jsi Ježíšek. Nějakej zázrak nebo něco podobnýho.
Udělal rukou kruh nad svojí hlavou a nastala mu tam svatozář. Naše čelisti popadaly do ohniště.
-Stačí?, zeptal se. Z naší strany se nedočkal odpovědi.
Tak zatočil nad hlavou opačným směrem a tím to vypnul.
-Na vandru to normálně nikdy nepoužívám. Lesní zvěř to irituje, přidal vysvětlení.
Bylo to věcné, naprosto přirozené a ekologické, ale přesto se nikdo z nás do diskuse nepřidal.
-Už musím. Fakt bych to nestihl. Užijte si to. A děkuju za čaj.
Znova nám obřadně zalomil a začal stoupat do svahu. Ještě dvakrát zablikal svatozáří na pozdrav a zmizel. Už se šeřilo, a tak nebylo jasný, jestli zmizel v lese nebo se stal neviditelným.
Dlouze jsme si to užívali, ten šok i okouzlení a povídali si nesmysly.
-To bude zápis do osadní kroniky! To teda nikdo nemá…
-Nebo to budou mít po dnešku všichni.
-Hele, a jak to moh vědět s tím Boudou?
-To voni si s tím Santa Klausem a Dědou Mrázem všechno řeknou.
Najednou jsme měli pocit, že se rozednívá. Když jsme se otočili na pasece zářil třímetrový smrk. Byly na něm krásné ozdoby a hlavně spousta světel, žádná elektrika, samé svíčky a prskavky.
Rozdali jsme si dárky, které jsme pod ním našli. Byly krásné a trampsky užitečné. Byly jednoznačně od něj. My jsme si svoje drobnosti předali už v poledne. Ale nůž, kvůli kterému jsem už půl roku oslintával výkladní skříň prodejny Lesalov pod stromečkem nebyl. To mám za to, jak jsem byl na něj ostrý.
Smrk zářil, stáli jsme tam, čučeli na tu nádheru a nebyli schopni slova. Teď ještě vyleze z lesa srnka a postaví se vedle toho stromu a kýč bude dokonalý. Ani jsem tu myšlenku nestačil dovést do konce a srnka tam byla.
-Tohle nemá cenu někomu vyprávět. Nikdo by tomu nevěřil, řekl Bivoj.
-Co budem dělat teď?, ptal se Wakin.
-Jde se na půlnoční, řekl jsem. -Poděkovat.
Cesta do Černic, kde byl kostel, trvala slabou hodinku. Mlčeli jsme. Já, tramp a od narození zapřísáhlý ateista jsem šel poprvé v životě do kostela. (Tedy nepočítaje nějakou tu prohlídku baroka v rámci vandru.) Myslím, že oba moji spoluohňovníci na tom byli podobně.
Kostel byl plný, mše už začala. Napadlo mě, že Černice snad ani nemohou mít tolik obyvatel, a pak jsem si všiml, že zhruba dvě třetiny přítomných jsou trampové. Hodně známých tváří, zdravili jsme se pohledem. Takže v tom zázrakování nejedeme sami.
Zatímco kněz mluvil o Betlému a o božím narození, napadaly mne samé blbosti. Není papež taky tramp? A jak je to vlastně s vandrováním tam nahoře? Takový anděl, ať dělá co dělá, přes křídlo usárnu nepřehodí. Proč trampové hrají na kytary a ne na varhany? To poslední mě napadlo, když z kůru vytryskla fakt hustá a krásná hudba. Ohlédnu se a co nevidím: Stojí nahoře na zábradlí, šaškuje tam, ruce rozpažené jako že drží balanc, a přebíhá z jednoho konce zábradlí na druhý. Pod ním tak dvanáct metrů. Spadneš frajírku, pomyslím si, ale hned se opravím: proč by to dělal, když je Ježíšek?
Varhany dozněly a mše skončila. Lidé se tiše rozpouštěli do štědrovečerní tmy. Kněz zmizel ve dveřích vedle oltáře. Šel jsem nesměle za ním.
-Pane faráři, můžu se vás na něco zeptat?
-Já vím, na co se chceš ptát. Zase dělal při mši pitominky, že jo. Měl bych mu vynadat. Ale zase jsem rád, že ze statisíců kostelů na celém světě si na Vánoce vybere vždycky mě.
-Ahoj, ozvalo se za mými zády.
Tvářil se jakoby provinile, ale kněz se jen usmíval.
-Tak co, zeptal se mně Ježíšek, srnka se stavila?
-Přišla!, potvrdil jsem.
-Hele, zeptal se napůl nesměle a napůl drze, mohl bych teď jít s váma na kemp?
Ty můžeš jako Bůh všechno pomyslel jsem si. Ale navenek jsem se přísně zeptal:
-A co Bůh otec, povolí ti to?
-Ten má teď spousty starostí. To víš, Vánoce….
Neptal jsem se ho, jestli má teplý spacák. Protože Bůh za á) spacák nepotřebuje a za bé) když ho potřebuje, tak si ho zázrakem opatří.
Šli jsme ve čtyřech lesem a sněhem zase nahoru. Wakin a Bivoj si to pořád ve svých myslích přehrabovali. Jsme ztracená generace. Nás učili v první třídě z těchhle věcí akorát, že Lenin leží na Rudým náměstí.
Když jsme došli až na kemp, zeptal se:
-Hele, a mohl bych zapálit oheň jednou sirkou?
-Mohl bys, řekl jsem. Ale fakt jednou sirkou. Žádný zázraky.
Přistoupil k připravené hraničce a škrtl. Sirka se rozhořela, postupně zkomírala, ale pak se oheň rozhořel jasným plamenem.

Stejně švindloval. Ale do osady jsme ho nakonec vzali. Michal Konečný - Jupp


Texty vánočních koled

3. prosince 2008 v 16:19 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje
Narodil se Kristus Pán
Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se!
Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se!
Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzít Bůh na se, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se!
Goliáš oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se!
Štědrý večer nastal
Štědrej večer nastal, štědrej večer nastal, koledy přichystal, koledy přichystal.
Panímámo vstaňte, panimámo vstaňte, koledu nám dejte, koledu nám dejte.
Panimáma vstala, panimáma vstala, koledu nám dala, koledu nám dala.
Nesem Vám noviny
Nesem vám noviny, poslouchjete, z betlémské krajiny, pozor dejte. /:Slyšte je pilně a neomylně:/, rozjímejte.
Syna porodila čistá Panna, v jesličky vložila Krista Pána. /: Jej ovinula a zavinula :/ plenčičkama.
K němužto andělé z nebe přišli, i také pastýři jsou se sešli. /: Jeho vítali, jeho chválili, :/ dary nesli.
Anděl Páně jim to sám přikázal když se jim na poušti všem ukázal, /: k Betlému jíti, neprodlévati :/ hned rozkázal.
Ejhle, při Kristovu narození stal se div veliký v okamžení, /: neboť noc tmavá se proměnila :/ v světlo denní.
Andělé v oblacích prozpěvují, narození Páně ohlašují, /: že jest narozen, v jeslích položen, :/ oznamují.
My také, křesťané, nemeškejme, k těm svatým jesličkám pospíchejme, /: Ježíše svého, Pána našeho :/ přivítejme.
Vítej nám, Ježíšku, z nebe daný, který se narodil z čisté Panny, /: pohlédni na nás a přijmi od nás :/ tyto dary.
Z nebe jsi sestoupil z pouhé lásky, krásné Jezulátko, kvítku rajský, /: jak jsi spanilý a ušlechtilý, :/celý krásný.
Tak jsi svůj lid sobě zamiloval, žes i pro něj sebe nelitoval, /: setoupil jsi z nebe, abys jen sebe :/ obětoval.
Přijmi ty nábožné dary od nás, milostivý Králi a Pane náš. /: Svoje poddané, tobě oddané :/ ty dobře znáš.
Děkujem ti za tvé narození, které nám přineslo vykoupení, /: na které jistě čekalo lidské :/ pokolení.
Žádáme srdečnou zkroušeností, by jsi nás uvedl do radosti, /: tam, kde přebýváš, slávy požíváš :/ na věčnosti.
Pásli ovce Valaši
Pásli ovce Valaši při betlemskom salaši. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom.
Anjel sa jim ukázal, do Betléma isť kázal. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom.
Vstaňte hore a chodťe, Pána Krista najdete. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom.
Najdete ho v jesličkách vinutého v plienočkách. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom.
Maria ho kolébá, a Josef mu tak zpieva: Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom.
Na husličkách jujuju, a na gajdách dududu. Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom, tydlidom.
Chtíc, aby spal
Chtíc, aby spal, tak zpívala, synáčkovi matka, jež ponocovala, miláčkovi, spi nebes dítě milostné, Pán jsi a Bůh, přeje ti v lásce celý ráj, pozemský luh.
Dřímej, to matky žádost je, holubičko, v tobě se duše raduje, ó perličko, nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest, velebí tebe každý tvor, tisíce hvězd.
Ó, lilie, ó fialko, ó růže má, dřímej má sladká útěcho, zahrádko má, labuti má a loutno má, slavíčku můj, dřímej má harfo líbezná, synáčku můj.
Miláčku spi a zmlkněte, andělové, před Bohem se mnou klekněte, národové, sestoupil v pravdě boží syn, na naši zem, přinesl spásu, pokoj svůj, národům všem.

Vánoční koledy

3. prosince 2008 v 16:06 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje

I když by to jeden neřekl, tradice zpívání vánočních koled je stará již asi tisíc let.
Historie začala gregoriánskými chorály a pokračovala latinskými písněmi ve středověku. Později je vystřídali barokní písně a dnes si zpívám vánoční lidové zpěvy, které stále ve svých kořenech nesou svoji dlouhou historii.
Vánoční koledy mají často náboženský podtext. Občas se v jejich textem dozvíme něco o vánočních zvycích, jindy pak o ukřižování Ježíše Krista či narození Jezulátka. Jindy pouze popisují všední životy za zimního období na vesnici

Vánoce jako od J.Lady

1. prosince 2008 v 16:02 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje
Ohlédnutí za dobou Vánoc jako z Ladových obrázků

2. 12. 2004 - Vánoce by měly být nejkrásnějšími svátky v roce. Patří k nim klid, pohoda, příjemná atmosféra, radost a štěstí. Alespoň dříve tomu tak určitě bylo. Dnes už to však bohužel není až tak pravda. Dnešní Vánoce bývají bez sněhu a šedivá břečka k idylické atmosféře příliš nepřispívá. Jsou více uspěchané a nervózní, na staré zvyky a tradice se již téměř zapomnělo.
Dnes už není tím nejdůležitějším to, že se rodina sejde a stráví spolu krásný večer, ale kdo dostane jaký dárek. Dnešní Vánoce jsou komerční. Proto je někdy příjemné si zavzpomínat, jaké to bylo, když ještě Vánoce vypadaly jako na Ladových obrázcích.
Začalo to Mikulášem
Pro mě, kluka z pražské periferie, měly Vánoce docela jiné kouzlo, než pro kluka z vnitřní Prahy. Toto radostné a současně tajuplné období začínalo již před svátkem svatého Mikuláše. Tedy celý prosinec. Tenkrát skutečně, alespoň v dobách mého dětství, byl prosinec vždy celý pod sněhem. K vánočnímu období tedy neodmyslitelně patřily zimní radovánky.

Začátkem prosince se na Staroměstském náměstí konal mikulášský trh. Ten byl pravidelně cílem. Nejen pro inspiraci, co nakoupit, ale hlavně pro neobvyklý zážitek z toho ruchu a mumraje. Stánek vedle stánku již záhy v podvečer, kdy se časně stmívalo, bývaly osvětleny čadícími petrolejovými lampami. Pestrý výběr zboží, většinou samými trhovci podomácku vyráběného. Cukrářské výrobky, hračky, potřeby pro domácnost a různé cetky. Vše doprovázející zvuková kulisa prodávajících. Nikdo nemohl projít kolem krámku, aby nebyl lákán alespoň k prohlídce, vyzkoušení či dokonce k ochutnání.

V předvečer štědrého světce zavítala do domácností, kde měli děti, legendární trojice, náležitě vystrojená. Děti zpravidla ihned poznaly, že to jsou jen lidé ze sousedství, ale nápadité maskování dodalo těmto postavám respekt, a hru, že k nám zavítali odněkud z jiného světa, jsme brali celkem vážně. Tradiční nadílkou bývala punčocha naplněná ovocem a cukrovím. Tomu předcházela scénka s přečtením našich hříchů, kterými jsme prý obšťastňovali rodiče a učitele, předčítané z velké knihy obalené staniolem. A následoval slib, že je to už minulost a od nynějška se již budeme chovat mravně, způsobně a zdvořile, abychom si zasloužili náležité odměnění.
Dárky ručně vyrobené
Následující dva týdny byly vyplněny horečnou přípravou na Vánoce. Jejich vyvrcholením pro nás děti nebyl hlavní svátek vánoční - Boží hod, ale Štědrý večer. Již dávno před tímto dnem jsme zajišťovaly dárky, kterými bychom potěšily rodiče, příbuzné a kamarády. Ponejvíce to bývaly dárky, které jsme samy vyráběly, samozřejmě tajně, aby překvapení bylo náležité. Jako děti žijící na periferii jsme měli dost možností osvojit si různé praktiky od řemeslníků. S dětmi těchto živnostníků jsme byli spřízněni kamarádským poutem a při vzájemných návštěvách jsme se snažili mnoho odkoukat od zručností jejich otců. Vždyť jejich děti často pomáhaly otci v jeho řemesle.

Podobně i rodiče spíš než kupované dárky připravovali vlastnoruční výrobky. Stále mám v paměti, jak otec již několk týdnů před Vánoci vyráběl pro mě loutkové divadélko. Bylo to "Štorchovo loutkové divadlo pro malé loutkoherce". Sledoval jsem, jak podlepoval kulisy na tenké překližky a pak je lupénkovou pilkou pracně vyřezával. Rád jsem při této práci nejen přihlížel, ale také sám pomáhal vyřezávat. Pak se vyráběly různé doplňky divadelních dekorací, od nábytku až po pařezy do lesa. A svinovací opona, světelná rampa na baterky a zvonek. Šití, či spíše lepení oblečků pro loutky a různé rekvizity. Takový dárek, i když nemohl být připravován v utajení, byl skutečně nejcennější.
Chudák kapr
Dojmy z vánoc nebyly jen veselé. Bylo mi líto smrčků a boroviček, které byly přiváženy do Prahy, aby jen několik dnů zdobily místnost a pak byly rozřezány a spáleny. Mohly ještě několik let růst a pak teprve posloužit na topení. Nejvíce mne ale bolelo, když jsem ve filmovém týdeníku viděl výlov kaprů a jejich nešetrné a strastiplné putování od listopadu do Vánoc. Co všechno musí vytrpět, než se dostanou na vánoční stůl. A my s jejich zdravým masem jíme i jejich bolest. Doma jsme mívali vždy akvárium. Otec mne nabádal, jak se musí s rybkami opatrně zacházet, že jsou zranitelnější než ostatní zvířata. A protože jsou němé, nemůžeme vnímat jejich pocit bolesti při špatném zacházení. A že jen citlivý člověk dovede postřehnout jejich bolest.

Proč jsem se na vánoce tak těšil? No proto, že bývalo prázdno. Nemuselo se několik dnů chodit do školy. A volno jsme si náležitě užívali. Od rána do večera venku. Mráz - nemráz - to nám bylo jedno. Ať nám omrzají uši a nos, hlavně že si užíváme sněhu a ledu. Stavění sněhuláků, sněhové bitvy, klouzačky, stavby sněhových iglů, zábavy bylo stále dost. Jen vzpomínka na konec prázdnin nám přinášela chmury do tváře. Ne snad proto, že nám opět nastane škola, ale proto, že nám končí zimní pohodové volno. Čekají ještě pololetní prázdniny, ale to nebude ono. Počasí bývá všelijaké. Už ne zima a ještě ne jaro. Tak co s tím?
Miroslav Kuranda

Vánoční příběh

1. prosince 2008 v 14:26 | ada.cat |  Pohádky a pověsti z východu Čech

Světlo v temnotách


( Z časopisu DUHA 12/ 93 )

Tento příběh začal o vánocích v roce 1945 na jednom venkovském statku v odlehlém tyrolském údolí. Tenkrát byla velká nouze, nedávali se žádné velkolepé dárky. Smět být doma, mít něco k jídlu a sedět v teplé světnici - už to bylo pro lidi velké štěstí.

Pro malého tyrolského venkovského chlapce Romeda byly vánoce 1945 obzvlášť smutné, protože ležel v posteli s vysokou horečkou a cítil se moc špatně. Vozil s koněm seno a přitom se nechladil. Romed se musel doma hodně snažit, protože jeho otec se ještě nevrátil z války domů.

Dnes přišel lékař. "Ten chlapec musí bezpodmínečně do nemocnice!" řekl se starostlivým výrazem ve tváři. Ale jak? Převoz na žebřiňáku nepřipadal v úvahu. Sanitka se tenkrát nedala objednat. Soukromá auta nebyla tehdy téměř žádná. Maminka byla zoufalá. Lékař pomalu odcházel směrem k vesnici, byla už tma. Najednou proti němu přijíždělo auto. Když se octl v záři reflektorů, auto zastavilo. Kontrola! Voják francouzské armády si prohlížel nedůvěřivě pozdního pocestného. Po několikáté si pročítal předložený průkaz. A tu dostal lékař nápad. Protože znal dobře francouzsky, začal vojákovi vyprávět o těžce nemocném venkovském chlapci a o tom, jak nutně by potřeboval odvézt do nemocnice. Naléhavě jej prosil, aby chlapce převezl do nemocnice a tím mu zachránil život. Mladý Francouz trpělivě poslouchal a starostlivě potřásal hlavou. Tehdy byla mezi lidmi navzájem velká nedůvěra. Vždyť za strašná válka skončila před několika měsíci. Volání o pomoc mohlo být pro vojáka obsazovací armády léčkou. Čím naléhavěji líčil lékař nouzi na statku na samotě, tím byl francouzský voják přátelštější. Nakonec řekl: "Je vais en voitur!" ( Pojede autem! ) Brzy zastavilo vojenské auto s lékařem před statkem. Lékař s vojákem vstoupil do světnice. "Romede, všechno dobře dopadne! V nemocnici dostaneš léky, které potřebuješ!" Utěšoval lékař nemocného chlapce a pomáhal jej zabalit do dek a šátků. Mezitím voják užasle pozoroval velký Betlém. Něco takového ještě v životě neviděl! Kolem betlémské stáje zaujali už svá místa andělé a rolníci, pastýři a ovce. Na lavice u pece stála bedýnka. V té čekali svatí Tři králové se svým průvodem na den, kdy bude celý Betlém postaven. Matka zářila štěstím. Teď bude její dítě zachráněno! Plná vděčnosti chtěla tomu mladému vojákovi také udělat nějakou radost. Ale jak? Neměla žádné šperky a peníze tehdy měly malou cenu. Čím by se mu jen odvděčila? Když viděla, jak voják obdivuje každou figurku z Betlému, sáhla rychle do bedýnky s králi a vytáhla z ní koně. Kůň však nebyl sám - na šňůrce se kýval jezdec. "Vezměte si jej!" Žena podávala cizinci obě figurky. S mnoha slovy díků si vzal voják dárek a strčil jej do jedné z velkých kapes své uniformy. Romed už byl připraven na cestu do nemocnice. Tehdy všechno dobře dopadlo. Romed se uzdravil, i jeho otec se vrátil ze zajetí.

Od té doby uplynulo téměř padesát let. Romed již dávno hospodaří na statku po rodičích, kteří spokojeně žijí na výměnku. Mnohé se změnilo. Něco ale však zůstává stále stejné: Každý rok na vánoce se ve světnici staví Betlém, nyní se o to starají Romedovy děti. Na koně a jeho jezdce se nezapomnělo. Každý rok si vypravují příběh, jak v temnotách války přinesl jeden voják do statku na samotě světlo.

Jednou se stalo něco zvláštního: Několik dní před Štědrým dnem přinesl listonoš balíček, na kterém byly nalepeny velké cizí známky. Marie, nejmladší ze čtyř dětí, balíček otevřela. Opatrně rozvázala šňůrku, rozbalila vánoční papír a všichni užasli: V balíčku byl kůň s jezdcem a dopis tohoto znění: Milí přátelé! Často vzpomínám na vánoce v Tyrolích v roce 1945. Jak se vám vede? Kůň chce domů. Veselé vánoce! Pierre. Od té doby je Betlém zase úplný.

***



Vánoční kalendárium....

1. prosince 2008 v 14:06 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje



Advent byl a je dobou očekávání - původně očekávání příchodu Spasitele na svět, proto ono latinské "advent", které znamená příchod. Šlo vlastně o přípravnou dobu na vánoční svátky, která se od 11. století ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla to doba postní, v níž se lidé měli zdržet nadměrného jídla a pití a místo nich se věnovat intenzivnímu zbožnému rozjímání, zakázány byly zábavy, tanec a zpěv. Přesto se o adventu konaly četné lidové obřady a zvyky, které postní zásady porušovaly. Do adventu patří také čtyři adventní neděle. Poslední tři dnes známe pod označením bronzová, stříbrná a zlatá. Slůvko advent se promítlo i do pojmenování kalendáře, který připravujeme pro děti, aby jim příjemněji ubíhaly dny do Vánoc. Tento speciální kalendář ovšem začíná prvním prosincem, končí Štědrým dnem a mívá podobu 24 drobných dárečků nebo pamlsků, po jednom pro každý den.

Sv. Ondřej (30. listopadu) byl žákem sv. Jana Křtitele a stal se jedním z Kristových apoštolů. Po Ježíšově smrti odešel kázat na sever do Řecka a Skytie. Také on zemřel mučednickou smrtí na kříži. Sv. Ondřej byl v lidové tradici považován za patrona nevěst, a proto na jeho svátek zkoušela děvčata různými způsoby poznat svého vyvoleného. Třáslo se stromem, o půlnoci se klepalo na kurník (pokud se ozval kohout, byla do roka svatba, pokud slepice, zůstala dívka na ocet) či se hledělo na hladinu vody ve studni nebo díži, kde se měla zjevit podoba milého. Z hlediska věštění budoucnosti se tento svátek považoval za nejdůležitější po Štědrém večeru - patrně proto, že jím často začínal advent. Pokud si chcete i vy zavěštit, stačí vám k tomu čtyři hrnečky, jimiž přiklopíte trochu hlíny, kousek chleba, hřebínek a prstýnek. Nezasvěcená osoba, která neví, co je pod kterým hrnečkem, jeden zvedne. Pokud se objeví chléb, bude příští rok bohatý, prsten slibuje svatbu, hřeben nemoc a hlína smrt. Do roka a do dne……

Sv. Barbora (4. prosince) žila ve třetím století a pocházela z rodiny bohatého kupce a velkého nepřítele křesťanů. Barbory, kterou jeden ze sloužících obrátil na víru, se odmítla křesťanství vzdát a krutý otec ji nejprve odevzdal soudci k mučení (po němž se zázrakem zhojily rány na jejím těle) a nakonec jí setnul hlavu mečem. Na svátek sv. Barbory chodívaly ženy a dívky zahaleny v bílém a nadělovaly hodným dětem sladkosti z košíku v jedné ruce, zatímco pro zlobivé byla metlička v ruce druhé. "Barbory" se pak říkalo a říká třešňovým větvičkám, které řežeme 4. prosince a necháváme v teple do Vánoc vykvést. Také s těmito rozkvetlými větvičkami je spojen další zvyk: dívky je nosívaly na Půlnoční mši za pasem - když mládenec před kostelem větvičku uzmul a dal si ji za klobouk, učinil tím její majitelce milostné vyznání. Proto pozor, darujete-li barborku, nemusí to být vždy pochopeno jen zcela nezávazně.

Sv. Mikuláš (6. prosince) se narodil v polovině 3. století v rodině zbožných křesťanů a byl vysvěcen již jako mladík. Po smrti rodičů rozdal část majetku chudým a obdarováním zachránil tři dcery zadluženého otce před prodáním do nevěstince. Stal se biskupem a svůj úřad horlivě a spravedlivě vykonával až do vysokého věku, jehož se dožil.
Sv. Mikuláš byl a zůstává jedním z nejuctívanějších světců východní církve, patří k předním světcům i v západní Evropě. Je považován také za patrona námořníků a rybářů, ochránce převozníků. Jeho svátek byl spojován s vírou v bohatství - uzavíraly se obchody. A také svatby, neboť pod jeho patronací bylo manželství šťastné. Dárky, které dodnes přináší dětem, připomínají ono obdarování nevinných dívek. Je vlastně vzorem pro Santa Clause, který na Vánoce nosí dárky v anglosaských zemích. V naší tradici zůstává mikulášská nadílka v předvečer jeho svátku, tedy 5. prosince. Dříve se konaly mikulášské průvody s maskami, později zůstali s Mikulášem pouze čerti a andělé. Konávaly se také mikulášské trhy, na nichž se prodávalo marcipánové pečivo s podobou Mikuláše, čerta apod. Dnes je častěji toto pečivo z perníku.
Připomínáme, že taková mikulášská nadílka mívala i svůj dopad výchovný - děti, které nebyly jen a jen hodné, dostávaly do punčochy vedle ovoce, ořechů a sladkostí také nějakou tu bramboru a případně i kousek uhlí.

Sv. Lucie (13. prosince) se narodila ve 3. století v rodině zámožných křesťanů, ale po smrti otce se jí matka rozhodla provdat za bohatého pohana. Lucie nejen nápadníka odmítla, ale navíc vyžadovala své věno, aby ho rozdala chudým. Učinila tak, nápadník ji obvinil z tajného křesťanství - a nakonec zemřela rukou katovou. Sv. Lucie byla uctívána jako patronka švadlen a kočích, ochránkyně přadlen. U nás se také věřilo, že má moc ochránit proti čarodějnicím. Pořekadlo : "Lucie noci upije a dne nepřidá" se vztahuje ke dni zimního slunovratu, který připadá na 23. prosince. Jde o pozůstatek nesrovnalosti mezi juliánským kalendářem a skutečným slunečním časem. Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám, spojovaly se s ním různé zvyky. Snad, aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst a prát. Byla však také symbolem čistoty - a tak si hned po jejím svátku připomeňme, že je nejvyšší čas začít s vánočním úklidem.

Štědrý den (24. prosince) - říkalo se mu vigilie neboli předvečer slavnosti, neboť předcházel dni, v němž se narodil Kristus. Až do večeře byl dnem půstu a mnoha příprav, spojených s množstvím lidových zvyků. Zejména dětem bylo slibováno, že postí-li se, uvidí zlaté prasátko. I když se to snad neikomu nepodařilo, byl celodenní půst dobrou přípravou na hojnou večeři. Od časného rána se také věštilo a kouzlilo - o budoucí úrodě, o příštím zdaru hospodářství i o vlastním osudu.
S východem první hvězdy půst končil - konečně byl čas, kdy rodina mohla usednout k večeři. Ovšem pozor: od večeře se nesmělo vstávat, proto muselo být už všechno připraveno na stole, a také počet sedících u stolu nesměl být lichý, to i ono by mohlo přinést smůlu. Po večeři propuklo hadačství a věštění v plné síle a skončilo až okamžikem, kdy se staří, mladí začali chystat na slavnou Půlnoční mši.
mnoho z tradic našich předků provází i náš Štědrý den. Přes den končí poslední přípravy, zdobí se stromek. Přibližně v čas východu první hvězdy usedáme k slavnostní štědrovečerní večeři a po ní následuje nadílka u vánočního stromku, zpívání nebo alespoň naslouchání koled. A rozhodně by neměla chybět tradice radosti ze vzájemného obdarovávání se, ze vzájemné blízkosti a soudržnosti.

Boží hod vánoční (25. prosince) je prvním vánočním svátkem, dnem Kristova narození. Křesťanská církev jej stanovila na tento den, aby vytvořila protiváhu starší tradici, související se zimním slunovratem. Kristus tu symbolizuje slunce křesťanské, přinášející naději a nový život. Na Boží hod se nepracovalo, dokonce se nestlala ani lůžka a nikde nesmělo viset žádné prádlo, protože by to mohlo znamenat neštětí do domu.
Také dnes je tento den dnem pracovního klidu. Po období příprav a napětí - byť příjemného - Štědrého večera, začíná období uvolnění, klidu, je čas znovu prohlédnout dárky, navštívit příbuzné a nejbližší přátele a také jim popřát vše nejlepší.

Sv. Štěpán (26. prosince) - jeho svátek je druhým svátkem vánočním. Sv. Štěpán byl ohnivým vyznavačem a šiřitelem Kristova učení. Byl proto obviněn z velezrady židovské víry a před branami Jeruzaléma roku 37 ukamenován. Jako světec byl považován za patrona koní. S jeho svátkem je rovněž spojena tradice koled a koledování. V tento den chodily na koledu nejen děti, ale i kantoři, ponocní, obecní chudí, zpívali koledy a dostávalo se jim za to výslužky, zřejmě na památku toho, že sv. Štěpán zastával "úřad almužníka" v mladé církvi.
Býval dnem, kdy končila čeládce služba - vystoupila-li tento den ze služby, měla do Nového roku prázdniny, jímž se říkalo "vánočky" a do služby nastupovala až po Novém roce. Jistě to uvítala stejně jako naše děti vítají své "vánočky", v nichž mohou na několik dní zapomenout na školu.

Zvyky a pověry vánoční

1. prosince 2008 v 13:50 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje
Vánoční zvyky a pověry
Mince nebo rybí šupina položená pod talířem, přináší do domu peníze.
Vdavky se uskuteční, obejde-li dívka devatero stavení a z každého přinese skrojek vánočky.
O Štědrém dnu se má zaklepat na studnu,
aby byla dobrá voda.
Úroda podle vody:
Pod štědrovečerní stůl postavíte skleničku vody.
Jestliže po večeři vody ubyde, bude v novém roce sucho, přibude-li vody, bude rok mokrý.
Na Štědrý den se nemá nic dlužit, jinak se přivolá bída s nouzí.
Aby včely měly med, stačí dát pár drobků před úl.
Od večeře se nemá nikdy vstávat, mohla by přijít kmotřička smrt.
Kdo nikomu nic na Štědrý den nedaruje, přijde na mizinu a dočká se bídy.
Zbytky od večeře zakopeme ke stromům, aby měly dostatek ovoce.
Zaklepá-li dívka na kurník a ozve se kohout, veselka je jistá.
Když se nohy u štědrovečerního stolu obtočí provazem, domu se celý rok vyhnou zloději.
Psovi, kocourovi, houserovi a kačerovi je dobré dát česnek, aby byli ostražití.
Kdo se celý den až do východu první hvězdy postí, zaručeně spatří na stěně zlaté prasátko.
Rozkrojená jablka:
Kdo najde v rozkrojeném jablku při štědrovečerní večeři z jader křížek, měl by dbát o své zdraví. Komu zůstanou jádra neporušená nebo budou mít tvar hvězdy, bude celý rok zdráv.
Krájení pečiva:
Po štědrovečerní večeři ukrojte kus pečiva z pšeničné mouky a kousek žitného chleba.
Potom jimi obložte čepel nože z obou stran.
O Třech králích se na nůž podívejte.
Na které straně nůž zrezivěl, toho obilí by mělo být příští rok nedostatek.
Lodičky ze skořápek:
Na skořápky vlašských ořechů přilepte svíčky a pošlete je po vodě v umyvadle či lavoru.
Komu popluje loďka daleko, odejde do ciziny.
Majitel skořápky, která se bude držet při kraji nádoby, zůstane blízko domu.
Komu loďka nabere vodu a potopí se, toho čekají potíže.
Kdo si vás vezme:
Před spánkem snězte celého slanečka.
Potom než si půjdete lehnout, už nesmíte promluvit.
Sklenku vody k uhašení žízně by vám měl ve snu podat váš budoucí manžel.

Vanoce

Vánoce,štědrý den a betlémské světlo

1. prosince 2008 v 13:46 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje
24.12.2004 • Libor Kyncl • rubrika: Společnost > Zajímavostidiskuse: 2xnový příspěvek
Už několik staletí u nás slavíme Vánoce a na Štědrý den večer si vzájemně rozdáváme dárky. Odkud se tyto svátky klidu (nezkoušejte naší třídu, jak říkají děti ve škole) vzaly? A co je oním "betlémským světlem"?

Zajímavosti

Vánoce, jak je známe dnes, se vyvinuly z několika zvyklostí a oslav, i když mnozí lidé se neshodnou, která dotyčná zvyklost skutečně byla tou hlavní předchůdkyní dnešních Vánoc. Proto se tu pokusím načrtnout více kořenů Vánoc.

Kořeny Vánoc

Jsou velice rozmanité, seznam určitě není úplný. Možná se budete divit, Vánoce nejsou původní křesťanský svátek, ale v průběhu věků byly křesťanstvím přijaty a jako svátek jsou křesťany slaveny, zejména Boží hod vánoční, tedy 25. prosinec.

1) oslava narození Ježíše Krista (křesťanský svátek)

Dnes je úloha Vánoc jako oslavy narození Krista zdůrazňována, zejména díky christianizaci (tedy "pokřesťanštění") Vánoc. Vánoce mají oslavovat narození Ježíše Krista, Syna Božího. Podle posledních výzkumů se měl Ježíš narodit zhruba roku 6 nebo 5 před naším letopočtem (někdy se též říká před Kristem), narodil se totiž ještě před smrtí Heroda Velkého (4 př. n. l). Pravděpodobně se nenarodil v prosinci (podle některých zmínek o počasí v Bibli), ale z historických důvodů se oslava Ježíšova narození v prosinci slaví.
Ježíš vedl všechny okolo sebe k pokoře a pomoci blížnímu. Proto bychom neměli ani dnes zapomínat na jeho učení - odpovězme si podle pravdy - nejsme někdy v rámci našich vánočních příprav sobečtí k lidem okolo sebe? Nenecháváme se zbytečně unést pedantstvím a snahou o precizní přípravu?

2) oslava slunovratu (pohanský svátek)

Doba slunovratu, kterou naši pohanští předkové před mnoha staletími oslavovali, se týká především dvou dnů, 21. a 22. prosince. V noci mezi těmito dny pohané bděli, drželi přísný půst a prováděli různé obřady, které jim měly zajistit zdraví, potravu a úrodu. Od 22. prosince se Slunce začne přibližovat zpět k planetě Zemi a tedy i dny se prodlouží.

3) Kristova mše (latinsky Cristes Maesse)

Z Kristovy mše, která se začala sloužit až v roce 1038, se zrodil název Vánoc v angličtině, tedy Christmas (původně Mass of Christ = Kristova mše).

4) starověká pověst z oblasti Mezopotámie o Nimrodovi, Semiramis a Semovi

Z pověsti pochází jeden z dnešních hlavních symbolů vánoc, tedy vánoční stromeček. Z této pověsti, která se z části zakládá zřejmě na pravdě, najdeme odezvy i v Bibli, Nimrod byl totiž stavitelem nechvalně proslulé babylónské věže. Podle staré pověsti Nimrod nosil vždy 25. prosince lidem pod zelený strom dárky. Strom měl symbolizovat nový život. Z této pověsti (z řeckého nikos a laos) zřejmě pochází pojmenování Santa Claus (a možná také Mikuláš, i když zde jde o kombinaci se sv. Mikulášem, světcem a biskupem z Myry žijícím cca. 280 až 345).

5) den narození Iránského mystického boha Mithru (Slunce spravedlnosti)

Den, který připadá na 25. prosinec, uvádím pro doplnění, kam až mohou historické kořeny Vánoc sahat.

6) oslava narození nedobytného slunce (římsko-pohanský svátek)

Jedná se o svátek, který se v dobách Římské říše slavil 25. prosince. Dle Encyklopedie Britannica je proto možné, že ovlivnil první křesťany, aby se oslava narození Ježíše Krista odehrávala v podobnou dobu.

7) Římský nový rok (1. leden)

Římané zdobili ve starověku své domy zelenou barvou. Spolu se světly také bohatší Římané na Nový rok rozdávali dary chudým a dětem. Z toho se pravděpodobně vyvinuly dnešní dárky pod stromečkem.

Rozdíly ve slavení Vánoc

Na závěr bych chtěl ještě dodat, že v některých anglosaských zemích se Štědrý den neslaví 24. prosince jako v ČR, ale 25. prosince dopoledne.

Betlémské světlo

Každý rok se z Betléma do mnoha zemí rozváží světlo v podobě tzv. věčných lampiček. I vy si ho můžete připálit na mnoha nádražích do své lampičky díky péči, kterou České dráhy přitéto příležitosti spolu se skauty vynakládají. Betlémské světlo by mělo být symbolem, který do našich tváří dodá spokojenost a zažene chmury. Rozvoz proběhl už tuto středu, 22. prosince 2004, kam bylo světlo vlaky rozvezeno, se můžete podívat na www.betlemske-svetlo.sky.cz.

Jak se pekla vánočka

1. prosince 2008 v 13:40 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje




Vánočka nazývaná v minulosti húska nebo calta má i dnes mnoho různých názvů: pletenice, pletanka, štědrovka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík.




První zpráva o vánočce pochází ze 16. století. Dříve je mohli péct pouze cechovní řemeslníci neboli pekaři. Teprve od 18. století si je lidé začali péct i doma. Upéct vánočky však nebylo snadné, a tudíž se při pečení dodržovaly různé zvyky, které měly zajistit vánočkám nebo spíš hospodyni úspěch. Hospodyně musela zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku a nesměla mluvit. Při kynutí těsta musela vyskakovat vysoko do výšky.
Do vánoček se také zapékala mince. Kdo ji při krájení našel, byl po celý příští rok zdravý a bohatý. Neúspěchem hrozily připálené či natržené vánočky. První upečenou vánočku dostával hospodář, aby se mu v příštím roce urodilo hodně obilí.
Vánočka se rozkrájela na konci štědrovečerní večeře a dávala se po krajíčku i dobytku, jako ochrana proti nemocem a zlým silám.
I dnes hospodyňky vědí, že upéct dobrou vánočku není snadné. Jenom upletení z 9 dílu je pro některé ženy každoročním oříškem. Ovšem existují mistři, kteří umí uplést spodní pletenec ze sedmi dílů (běžně se plete ze čtyř), nebo najednou upletou celou vánočku ze šesti dílů.
Pro ženy, které chtějí zkusit štěstí s vánočkou nabízíme jeden český recept na vánočku a jako specialitu ještě recept na Vánoční chléb s trochou exotické příchuti z Ekvádoru neboli ekvádorskou vánočku.
RECEPTY

Vánočka po česku

12 dkg másla, 8 dkg cukru, tři žloutky, špetku soli, strouhanou citrónovou kůru, vanilku, 2,5 dkg droždí, ¼ l mléka (lepší je sladká smetana), 5é dkg hladké a krupičkové mouky, 5dkg hrozinek, 5 dkg mandlí, jedno vejce na potření, 1,5 dkg másla na vymaštění papíru.

V míse mícháme máslo do pěny, přidáme cukr, žloutky, sůl, citrónovou kůru (není nezbytně nutné), vanilku a vše důkladně mísíme 20 minut. Do těsta dodáme vykynutý kvásek, smetanu a mouku, v míse vypracujeme v tuhé těsto, vmícháme hrozinky, nadrobno posekané mandle, citrónovou kůru a necháme jednu hodinu kynout. Vykynuté těsto rozdělíme na 8 dílů a uválíme z nich stejné válečky. Nejprve zapleteme 4 dohromady, položíme na pomaštěný papír na plechu, pak upleteme tři, položíme je na ně a poslední rozdělíme na dva díly, stočíme je a položíme nahoru. Vánočku necháme ještě půl hodiny kynout. Potom ji potřeme vajíčkem a necháme chvíli oschnout. Ještě jednou ji potřeme vajíčkem, posypeme mandlemi a dáme péci do dobře předehřáté trouby. Když začne na povrchu červenat, plamen zmírníme, vánočku přikryjeme papírem a zvolna dopečeme. Pečeme ji asi hodinu.


Vánoční chléb
(Ekvádor)

½ kg hladké mouky, 40 dkg cukru, 40 dkg másla, 3 vejce, 10 dkg droždí, ½ hrnku vlažného mléka, ½ lžičky soli, 1 lžička vanilky, 1 lžíce anýzu, 40 dkg rozinek, 40 dkg kandovaného ovoce, 40 dkg nasekaných oříšků, 1 sklenička koňaku

Směs si připravíme dvanáct hodin předem. Do mísy dáme mléko, sůl, cukr, droždí a vše dobře promícháme. Přidáme tři lžíce mouky a znovu mícháme. Přikryjeme a necháme tak 15-20 minut, dokud se z droždí neutvoří bubliny. Do směsi přidáme vlažné rozpuštěné mléko, našlehané vejce, koňak a vanilku. Smícháme a přidáváme po troškách mouku až se vytvoří hladká směs. Přemístíme na pomoučený vál a hněteme až bude směs hladká. Přidáme anýz, rozinky, ovoce a oříšky. Pokračujeme v hnětení dokud se vše nesmísí. Směs vrátíme do mísy, přikryjeme utěrkou a necháme do příštího dne odpočinout. Druhý den vyndáme směs a položíme na vál, jemně ji poklepeme rukama. Tvoříme chleby a pokládáme je na vymaštěný plech. Trochu je přimáčkneme, nůžkami prořežeme ve tvaru kříže v horní části chleba a potřeme směsí z jednoho žloutku a jedné lžíce mléka. Necháme dvě hodiny odpočinout přikryté a pak pečeme na 220ºC až doby než zezlátnou.

/Recept na Vánoční chléb: Petra Nachtmanová/

Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE



Redakce Babinet

Nevěsta Vánočka

1. prosince 2008 v 13:35 | ada.cat |  Pohádky a pověsti z východu Čech


Nevěsta Vánočka

Už zase začínalo sváteční období a slečna Vánočka se opravdu těšila. Pekaři připravili vláčné těsto, zamotali ho a vznikla ona, chutná a jemná kráska, která ozdobí nejeden vánoční stůl.
Stačilo rychle odpočítat: tři, dva, jedna, hops! Vyskočila z pece a rozhlížela se po světě. Kolem ní čekalo několik dalších sestřiček, ale ty se místo usmívání mračily. "Nezbyly na nás rozinky, děvčata." "Ani kousky mandliček, drahá." "Co budeme dělat?"
Naše slečna Vánočka se polekala a pořádně si sama sebe prohlédla. Achich ouvej, tak i ona špatně dopadla!
"Co budu dělat? Já se těšila na stůl k míse s ovocem, cukrovím, oříšky a voňavými a nazdobenými větvičkami smrčku. Ale takhle? Chudou mne šoupnou někam do studené spíže a budou si mne ujídat potají, abych nedělala někde v bohaté nadílce ostudu."
"I my smutníme. I my, drahá sestřičko. Achich ouvej...."
Uplynulo pár hodin a jedna paní si ji nesla domů. Chlubila se prodavačce v obchodě, že u nich se vánočky mají dobře, protože žádná neztvrdne. Bohužel až doma si všimla, že tahle Vánočka je trošičku jiná a nemá na sobě žádné mandličky, které tak ráda oždibovala její pětiletá dcerka Anička.
"No nic, však mi přijdeš k chuti u čaje."
Hops! Vánočka zase skákala, ale tentokrát opravdu do temné špajzky, kde jí bylo do pláče tak, že probudila ostatní zde uložené kamarády.
"Copak nám tak brečíš, voňavá slečinko? Nedávno tě upekli, viď? Slupnul bych tě jedna dvě, kdybych nebyl sám jídlem."
"Opravdu? A kdo jsi?"
"Já? Hrozinkový král a kamarád Mandlový pytlíčkář se připojuje."
"Ach, samotný král a vznešený pytlíčkář s mandličkami. Kdybyste vy dva nechyběli v pekárně, nemusela jsem ležet někde ve tmě, ale pěkně hezky na slavnostním stole."
"To je nám opravdu líto, ale věř, také nejsme spokojení. Rádi bychom ti posloužili, ale jak to udělat, když jsi už upečená?"
"Copak já vím? Mandličky by se snad mohly na mě přilepit, ale co ty Hrozinkový králi? Jak se dostaneš dovnitř, abys mne neozdobil dírami, které myšky rády dělají?"
"Hmmmmm, zamyslím se."
"A já přilepím!" zvolal Mandlový pytlíčkář, zašustil, otevřel a lupínky ozdobil celou Vánočku tak, že krásou téměř oněměla.
"Jejda, vypadám o moc líp, ale ještě to není k zakousnutí. Co jsi vymyslel Hrozinkový králi?"
"Vezmu si tě za ženu, souhlasíš?"
"Za ženu? Já nevím.....nikdy jsme se nevdávala. Hmmm..."
"Pokud se vezmeme, nemůže nás nikdo rozdělit. Ty budeš mou a já tvým."
"Nemůže nás nikdo rozdělit, takže to znamená, že....ano! Ano, vezmu si tě!" vykřikla nadšením a nechala uspořádat svatební obřad čokoládovou panenkou. Stalo se, sotva si řekli své ano, hrozinky se zabydlely v jejím těstovém těle a malá Anička, která šla mamince do spíže pro krabici na cukroví ji okamžitě odnesla na světlo, protože tolik mandliček a tolik hrozinek ještě žádná vánočka u nich doma neměla...

/Nevěsta Vánočka: Petra Nachtmanová
www.shaylen.epika.cz/


Povídání o skřítcích(moderně)

1. prosince 2008 v 13:33 | ada.cat |  Pohádky a pověsti z východu Čech


Povídání o skřítcích
Každý máme svého skřítka. Prožívají s námi vše dobré i zlé, stěhují se spolu s námi kamkoliv se hnem.
Skřítkové jsou takové malé osůbky asi tak čtyři palce vysoké ( cca. deset centimetrů) s rezavými ježatými vlasy, které se marně snaží učesat do nějakého účesu. Holky si pletou copánky a nosí červené šátky, modrou sukni jim zdobí červenobílá pruhovaná zástěrka a kluci zase pro změnu chodí v modrých vydřených kalhotách na kšandu a chodí buď bosi anebo v dřevácích. Skřítkové bydlí v tom nejzažším koutě našeho domova. To proto, aby náhodně nedošlo k jejich odhalení.
Žijí podobně jako my. Mají své rodiny, děti, slaví narozeniny, chodí do školy a do práce, jen spí přes den a žijí v noci. To z toho důvodu, abychom se jim nepletly do pod nohy a oni mohli v klidu pracovat a hrát si.
Skřítkové jsou kouzelní tvorové, kteří nás ochraňují a pomáhají v tom, co je třeba. Opravují rozbité hračky, hrnce, zašívají oblečení, umí jej i případně zvětšit. Uklízí, co člověk večer nestihl uklidit, či uklidit zapomněl. Leští okna a zrcadla, pomáhají pochroumaným kytičkám a kamarádí se s domácími zvířátky a hračkami, které v noci také ožívají.
Jejich slabostí je horké mléko, čerstvé pečivo a cukr. Už se Vám někdy stalo, že jste ráno našli špajzku poloprázdnou? No ano, tak to byla práce mlsných skřítků.
A až opět budete marně pátrat po nějaké ztracené ponožce, vězte, že se skřítkům narodilo další miminko.
Za tu spoustu práce jim však to občasné mlsání a kradení ponožek rádi odpustíme, viďte?
/Povídání o skřítcích: Adriana Dosedělová/

Proč slavíme vánoce

1. prosince 2008 v 13:31 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje

Proč slavíme Vánoce


Slovo Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou nejen jedním z nejdůležitějších křesťanských svátků, ale také velice vyznaným civilním svátkem, který slaví v mnoha zemích i nekřesťané.

Původ Vánoc
V roce 336 Římané začali slavit svátek Adventus Divi (Příchod Božského), na počest výročí panovníkova nástupu. Křesťané však nechtěli uctívat lidského panovníka jako boha, a proto si v zimě roku 354 zavedli svátek Adventus Domini (Příchod Páně). Termín 25. prosince zvolili podle pohanského svátku slunovratu, který se slavil od roku 274 a určil ho císař Aurelián jako den natalis solis invicti (Zrození nepřemožitelného Slunce či Narození věčného slunce) nebo také sol invictus (neporaženého slunce). Stejným datem oslav narození Spasitele a zimního slunovratu spojila církev tento svátek i s uctíváním věčného světla - věčné vítězství života nad smrtí a světla nad tmou, i proto měl při původních svátcích zvláštní význam oheň.
Z Říma tradice oslav Příchod Páně (narození Krista) pronikla nejen do katolických evropských zemí, ale také do Asie a dokonce i k americkým Indiánům. Kvůli svému pohanskému původu byly však Vánoce zakázány v 17. století v Anglii a některých amerických koloniích.
Křesťanské Vánoce jsou oslavou narození Ježíše Krista, o němž vypráví biblický příběh (Evangelium sv. Marka a sv. Jana).
Východní (pravoslavná) církev slaví narození Krista 6. ledna, který byl odvozen od pohanského svátku (v Alexandrii): Narození Božského eonu. /Zjevení Páně (Epiphanie)/. Později však tento svátek zastínila úcta ke třem svatým králům, kteří přinesli Ježíšovi dary.
Asi od 16. stol. se rozšířil zvyk stavět domácí jesle a od 19. století zdobit vánoční stromek

/Komentář: Proč slavíme Vánoce: Hana Formánková/

Zdroj fotografie: O Formánek

Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE



Redakce Babinet
17.12.2006


Jaké zvyky drží....

1. prosince 2008 v 13:23 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje

Jaké zvyky drží …

PODKOSTECKÝ HAJNÝ LADISLAV NOVÁK
"K večeři na Štědrý den máme tradičního kapra. Babička vždycky říkala, že se má sníst devatero jídel, ale většinou se to nezvládá, i když se mezi jídla počítá třeba jablko. Na Vánoce se pokaždé třesu doslova jako malý kluk, a nikdy také nezapomenu zacinkat zvonkem pod ozdobeným stromečkem. Když s námi trávily Vánoce ještě naše děti bylo to veselejší."
KAREL SAMŠIŇÁK
Entomolog a příležitostný sobotecký ponocný se podle svých slov na Vánoce příliš netěší. "Já jsem vždycky rád, když je po svátcích. Přesto se většinou nechám vánoční atmosférou ukolébat. Na Štědrý den dodržuji křesťanské zásady, celý den nejím, držím půst a piju jen kafe. Zásadně večeřím na hladový žaludek, myslím, že ryba je to nejlepší, co může být, tedy když je dobře udělaná. I když se postím, zlaté prase jsem zatím nikdy neviděl. Bohužel pro svou cukrovku nemohu jíst štrůdl, a z toho důvodu nemám po celý rok peníze. Po večeři se těším až Ježíšek zazvoní, protože vždycky dostanu novou kravatu." Jak dr. Samšiňák poznamenal, 20. prosince se v Sobotce přímo na náměstí uskuteční pořad, kde zazní koledy a návštěvníci uvidí také živý betlém s děťátkem v jeslích.
SLÁDEK DANIEL VÁŠA
"Vánoční svátky jsou i pro mě časem stráveným s lidmi, kteří jsou mi nejbližší, kdy alespoň na malou chvíli zapomenu na mnohá trápení a starosti. Štědrovečerní večeře bude ryze česká, tedy smažený kapr s bramborovým salátem, který samozřejmě zapijeme, tak jako mnoho našich příznivců, novopackým pivem."
P. JOSEF KORDÍK
Správce železnické farnosti večeří na Štědrý den hrachovou polévku s trochou nudlí a smaženého kapra s bramborovým salátem. "Vánoce, které jsou druhým nejvýznamnějším křesťanským svátkem v roce, ve mě vždy vyvolávají vzpomínky na dětství. Čtyřiadvacátého zahajuji v Nemyčevsi tradiční odpolední mší. Na večeři pak jedu k matce do Nové Vsi. Další mše se konají v Radimi, v Robousích a v jedenáct v Železnici. Po půlnoční přijde obvykle na faru pár lidí posedět na skleničku. Pravidelným účastníkem půlnoční bohoslužby je také sousedovic kocour, který mě vždycky nejprve zatahá za ornát a potom si poslušně sedne mezi ostatní do lavice," upozorňuje P. Josef Kordík a ukazuje na čtyřnohého chlupáče, který se v době naší návštěvy na faře choulil u rozpálených kamen.

Štědrý večer

1. prosince 2008 v 13:20 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje

Štědrovečerní zvyky

Nedílnou součástí Štědrého večera bývalo věštění, protože tento večer měl v sobě podle lidové víry magickou, kouzelnou moc. Obsahem všeho bylo především zajištění úspěchu v hospodaření, na němž v Podkrkonoší byli lidé velmi závislí. Dále zajištění zdraví a štěstí všech členů rodiny, ale i zdraví dobytka a drůbeže. Magické věštění pak bylo spojeno s touhou děvčat dobře se vdát a dozvědět se za koho.
Zajištění hospodářské prosperity se dělo tím, že se dávaly zbytky od večeře stromům, studni kousek vánočky, do kruhu se svázala povřísla a tam se sypalo slepicím zrní, aby v příštím roce nezanášely. Také se nesmělo vstát od štědrovečerního stolu, jinak by se nedařila housátka a kuřátka, vánočka se také rozkrájela dobytku, drůbeži a králíkům, aby dávali větší užitek. Pes a kočka měli ten den místo v místnosti. Hospodář odkrojil kousek vánočky a kousek chleba a obojí přivázal z každé strany a zabodl do trámu. Na Boží hod (25. prosince) nůž vytáhl a prohlédl. Byl-li nůž rezavý na té straně, co byl chléb, bude špatné žito a opačně. Na Jičínsku v minulém století, kdy se ještě hodně předlo, se v ten den před sluncem východu předla nit, ale soukala se nazpátek a vila se také nazpátek. Pak se jí ovazovaly stromy, aby urodily hodně ovoce. Hospodář mlátil cepem o zem na zahradě, na poli i na louce, aby nebyli krtkové a neryli. Psovi, kočce a houserovi se dával česnek, aby byli hodně zlí. Možností, jak si zajistit vše ke zdaru, bylo opravdu nepřeberně. Zvyklosti se lišily pouze v detailech.
Počasí, které mělo rozhodující vliv na budoucí úrodu, se také zajišťovalo rozličným způsobem: Například se rozkrájela cibule a z ní se utvořilo 12 mističek, do kterých se dalo stejné množství soli. Každá mistička představovala jeden měsíc. Kde se utvořilo nejvíc vlhkosti, ten měsíc měl být nejdeštivější. Je-li světlá noc, bude velká úroda. Světlé hody - světlé stodoly. Je-li o Štědrém večeru mnoho hvězd, urodí se kulaté obilí (luštěniny), je-li vítr, bude hodně ovoce. Zelené Vánoce, bílé Velikonoce. Je-li mnoho jinovatky na stromech, bývá hodně ovoce. Je-li nebe poseté hvězdami, ponesou slepice v příštím roce hodně vajec. Podle 12 rozlousknutých ořechů se také soudilo, jaké budou jednotlivé měsíce v příštím roce. Hlavní pozorování počasí se ale dělo až od Božího hodu 12 dní.
Samostatným okruhem zájmu bylo zjišťování životního partnera. To se také dělo rozličným způsobem: hrníčky, házení střevícem, sléváním olova, klepáním na kurník, třesení stromem či plotem. Dále děvčata potmě šla pro polínka. Když donesla sudý počet, příští rok se měla vdát. Nebo jedním řezem oloupala jablko a slupku hodila za hlavu. Jaké písmeno se ze slupky vytvořilo, to bylo první písmeno jména jejího budoucího muže. O půlnoci šla dívka nebo chlapec k rybníku a prosekali díru do ledu. Ve vodě by se jim pak měl zjevit obraz jejich budoucí vyvolené nebo vyvoleného. Na Hořicku se usuzovalo z "muziky", koho děvče dostane. Dívce se zavázaly oči a ona napichovala ovoce. Napíchne-li švestku: dostane mládence, hrušku: dostane vdovce, křížalu: bude mít "kluka". Bylo-li více děvčat ve stavení, dala každá kousek vánočky na malou stoličku a pak zavolaly psa. Čí kousek pes vzal nejdříve, ta se měla nejdříve vdát. Magických praktik tohoto okruhu bývalo také hodně.
Věštily se i lidské osudy. To se dělo především rozkrojením jablka. Objevila-li se hvězdička, bylo vše v pořádku, ale objevil-li se kříž, tak ten, kdo jablko rozkrojil, měl do roka zemřít. Podobně se usuzovalo z rozloupnutých ořechů. Na Novopacku každý člen rodiny dostával zleva k talíři drobnou svíčku, která bývala dole rozdělená. Komu svíčka nejdříve dohořela, ten prý nejdříve zemře. Zdraví, nemoc či dokonce smrt se také věštila z intenzity stínů vrhaných světlem svíčky na zeď.
Završením Štědrého večera byla půlnoční mše. Věřilo se také, že co se bude zdát ve štědrovečerní noci, to se určitě vyplní.

(red)


Vanoce

Advent

1. prosince 2008 v 13:16 | ada.cat |  Zvyky a obyčeje
Vánoční zvyky a obyčeje v našem regionu zpracované podle textu PhDr. Dagmar Linkové

Adventní období

Advent je předvánoční období, vycházející z křesťanské tradice. Je to doba čtyř týdnů před Vánocemi, v níž se křesťané měli náležitě připravit k oslavě narození Ježíše Krista.
První adventní nedělí začíná církevní rok. Věřícím se dříve přikazoval přísný půst, bylo zakázáno jakékoliv hlučné veselí (nesměly se tedy konat ani svatby). Adventní období v minulosti hluboce zasahovalo do života venkovského lidu jako hlavního nositele lidových tradic. Půst se tedy neprojevoval pouze v jídle, ale i v oblečení a duchovním životě.
Každé ráno ještě před úsvitem chodívali lidé do kostela, kde se zpívaly takzvané roráty, což byl zvláštní druh předvánočních zpěvů určených pouze pro adventní dobu. Na Hořicku chodívali na roráty také navečer, za tmy. Kostel se tehdy osvětloval pouze svíčkami. Pro účel skromného osvětlení zpěvníčků v lavicích se užívaly malé voskové sloupky vyzdobené obrázky a plastickými kytičkami.

(red)

Karel Zeman

Dlouhá noc

V předvečer Štědrého dne se v domácnostech udržovala takzvaná Dlouhá noc. Její hlavní náplní byly přípravy ke Štědrému večeru. Probíhal velký úklid: došlo na bílení pece, stěnových spár mezi roubenými trámy, drhla se podlaha, stůl, židle, lavice. Připravovala se také "omasta" do koláčů z máku, povidel, zadělávalo se na vánočky a chleba a obojí se také v ten den peklo. V některých domácnostech se však pekl chleba i vánočky až na Štědrý den.
Také se strojil stromeček a stavěl betlém. Na Novopacku se většinou strojení stromečku a stavění betlému dělo až na Štědrý den.

(red)