Jak nás honila mlsná

18. září 2008 v 14:16 | ada.cat |  Co život přináší i odnáší
Na učilišti nás bylo spousta děvčat a všechny jsme byly kytičky z Čertovy zahrádky já a Jiřinka nevyjímaje a že jsme byly na internátě tak jsme měly neustále hlad a všude jsme koukaly co bychom zďobly,kamarádky to o nás věděly,né však učitel technologie...
Profesor Voděrek měl krásného syna který byl bohužel po havárii na vozíku a proto mu každý den po někom poslal oběd v kastrůlcích.Bydleli na Zálabí a v přízemí tak jsme zaklepaly na okénko,chlapec otevřel,prohodil pár milých slova my potvory jsme se šli skoro do konce hodiny profláknout po městě.
Jednou jsme zase s Jiřinkou byly vyslány s obědem jenže...k obědu byl řízek...veliký,zlatavý a nádherně voněl...a to byl jeho konec.Nejdříve jsme se na něj jukly,pak jsme uzobly kousíneček strouhanky,pak jsme do něj kously a zblajzly ho jako malinu.Jen jsme utřely mastné mlsné hubičky přišly výčitky svědomí...Přeci hochovi na vozíčku nemůžeme dát jen kaši a těžko by nám někdo věřil že na dvoře byl takovej velkej pes...Baloun-hadr.Ale co budeme dělat?Nápady šestnáctiletých děvčat neznají mezí a tak jsme lítly do města,u hospody tam měli na náměstí takové okénko a prodávali hranolky a smažák a tak jme asi tenkrát za šest kaček koupily smažáka a šouply ho k té kaši.
Profesor Voděrek byl formát nikdy se nás nezeptal jak se objevil smažený sýr,když byli k obědu řízky...Ale příště nás posílal už raději jen s omáčkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama